1. Ej co za myslivěc po poli polovał
Kěj nic nězpolovał bardzo sě frasovał
Stanuł sě pravił sě můj Bože!
bych nic nězpolovał to być nimože,
bych nic nězpolovał to być nimože.
2. Ej vy milí guňci, ćím pilněj šukajte,
A jak naleznetě to mi go doguňte,
Sarňuntko ej i zajončka,
I švarnom divčine mego srdečka.
3. Guňci se rozběgli ćím pilněj šukali,
A jak go nalezli to mu go dognali;
Sarňuntko ej i zajončka,
I švarnom divčine jego srdečka.
4. Myslivěc sě stanuł na popřičnom struně,
Nadešeł divčinem při losku zasňonem,
Stanuł sě, budić žaluje
Tylko jejigo snu bardzo šanuje.
5. Divčina se zbudí, vidí myslivego,
Nimogła mu řeknuć slovinka žádnego,
„Co tu chceš, já se tě pitám,
Vidíš, že ne liška tylko divčina.“
6. O moja dzěvucho, chcem tě o co prosić,
Ej kebys ty chťala můj pěrstonek nosić,
Ej, iď preč povím to každému,
Žes ty je příčina zármutku mému.