zobraz melodii

406. Jak si krásné neviňátko…

1. Jak si krásné neviňátko, v prostřed bídy nebožátko.
 Před tebú padáme, dary své skládáme.

2. Já ti nesu dvě kozičky, By zahříły tvé údičky;
 Já zas trošku mlíčka, By kvetły tvé líčka.

3. Já ti nesu vesełého Beránka ze stáda svého;
 S ním si móžeš hráti, Líbě žertovati.

4. A co my ti nuzní dáme? Darovati co nemáme;
 My ti zadudáme, Písně zazpíváme.

5. Pastuškové mu dudajú, Zvuky dud sa rozléhajú;
 Słavně dudy dujú, Všeci prozpěvujú.

6. Měj sa dobře Jezulátko, Přespaniłé pacholátko!
 S Tebú sa lúčíme, Bohu porúčíme.
____________________
Nápěv jako: „Jak jsi krásné neviňátko.
1. Proč, Maria, si vzdýcháte a s Jozefkem naříkáte?
 Pro Ježíše Krysta hledáme místa.

2. A co sme sa naběhali, hospody sme nedostali;
 Ach kam smutní půjdem, kde nocovať budem?

3. Ach di, Jozefe, di ešče, hledaj hospody v tem městě!
 Dež bychom sa nyní před větrem ukryli?

4. Mrázovitá zima była, tak nás velmi obklíčiła,
 Z očí tečú suze, dobrotivý Bože.

5. Jozef sa vracał k Marii, žałostným srdcem pravił í:
 Maria, Maria, místo sem našeł já.

6. Ale líto je mňa tebe, že v tak mizernéj jeskyně
 Máme měť obydlí my smutní, chudobní.

7. A dyž do jeskyně přišli, nic jiného tam nenašli,
 Edem jesle staré były tam nechané.

8. K tym přivázal Jozef voła a zavedł svého osła,
 A Maria panna na zem padła sama.

9. Synáčka svého čekała, bez bolestí porodiła,
 Jsúc pannú v porodu jak i po porodu.

10. Plének peřinek neměła, čím by Ježiška zahříła,
 Nad čím její srdce rmútiło sa těžce.

11. Nestěžujte, ženy, sobě, které rodíte v chudobě;
 Lebo vaše žalosť obrátí sa v radosť.

12. Jakož i matka Maria téj žalosti zakusila,
 Dyž božského Syna v núzi porodiła.

13. Neopustí Bůh žádného, nenechá stvoření svého,
 Každému pomože, dyž bývá nejhůře.

14. Počkajte betlémští páni, jak vám velmi pýcha brání!
 Vůł a oseł spíše spatřili Mesiáše.

15. Vy ste ho přijať nechtěli, dyž ste ho u sebe měli,
 Čeho vy na věky máte banovati.

16. Pastýřové chudí ludé, dyž bohatý chudý přijde,
 Každému dají hospodu hned v tu dobu.

17. Za to sa ím Bůh odměníł, své narození jim zjevíł,
 Museli u jeslí, mu zpívať vesele.

18. Tři králové mudrcové Duchem svatým povzbuzení
 Do Betléma jeli, by Boha viděli.

19. Svatý Jozef dyž to spatříł, skrúšenými słovy pravíł:
 Ó božský synáčku, můj srdce miláčku.

20. Ježišek naň stáh ručičku, pohled mile na matičku,
 Dáł pak požehnání matce, pěstounovi

21. Požehnaj Ježišku též nás za to tě prosíme každý čas,
 By tvé narození nám było k spasení.
____________________
Slav. 240.

zobraz text