Cimbálová muzika LIPINA
Dr. Kachníka 60, 687 51 NIVNICE
tel: +420 607 213 152
email: pavelskyba@quick.cz
Něco o kroji
Ze sborníku z Nivnice a okolí „JAK TO U NÁS BÝVALO"
Krojová oblast nivnická zahrnuje Nivnici, Horní Němčí, Dolní Němčí Slavkov, Korytnou; s některými variacemi můžeme čítat také Suchou Loz , Bánov a Bystřici. Kroj tvarem i něžnými pastelovými barvami, tvoří přechod mezi horňáckými - Hrozenkov, Velká, které si uchovaly původní staroslovanský ráz - a dolňáckými, Vlčnov, Kyjov, jež víceméně podlehly vlivu baroka: vynikající dynamikou, křivostí linií, hýřivostí barev.
Vývoj děl se postupně: jako jinde i zde můžeme sledovat vliv vyšší kultury na bezprostřední okolí. Lid poznal novou věc, jež se mu líbila a přijal ji. Byl to na příklad barevný tisk na bílé půdě plátna: nemaje pro něj ještě svého výrazu, přijal i s pojmenováním - truk.
Vpádem Maďarů bylo nám přerušeno spojení s východem: proto jsme přijímali kulturu ze západu, prostřednictvím románským neb německým. O tom svědčí nová slova. Z latinsko církevní kasule máme košili. Součástky oděvu, které jsme přejali prostřednictvím německých, prozradí nám jejich název: punčocha - Bandschuh, fěroušek - Vortuch, šorec - Schürze. Naproti původní - mají staré slovanské jméno: rubáč (ruská rubáška), rukávec, sukně, nohavice, zástěra, beranice, šátek, kožich a jiné. Mužští jako živel trpící méně na parádu, převzali toho málo: jenom lajbl - slováckou vestu.
Podle této zásady i my jsme předali naši kulturu sousedním Maďarům, původně kočovníkům. Svědčí o tom množství slov slovanského původu, zdomácněných v maďarštině. Uveďme jen některá psaná foneticky: sokňa, gaťa, kabát, pelenka, vačora, ebéd, baráň, séna, sálma, jásol, barázda, borona, udvar, astal, pečeně, serda, čütörtek, péntek a četná jiná. Při trošce přemýšlení uhodneme lehce, že je to sukně, gatě, kabát, plenka, večeře, oběd, beran, seno, sláma, jesle, brázda, brána, dvůr, stůl, peklo, pečeně, středa, čtvrtek, pátek. Jsou to pojmy z oboru polního hospodářství, jež kočovní Maďaři neznali, části oděvu, i církevní, poněvadž Slované jim hlásali křesťanství - Sv. Vojtěch.
Tolik na vysvětlenou, proč naše nářečí užívá někdy cizích slov.
Jak k nám vnikaly tyto nové prvky?
Královské i vrchnostenské dekrety zakazovaly lidu užití třpytivého prýmku na oděvu. Tento byl vesměs bílý, případně tmavý - kožich. A přece se tlačil ze všech stran, do očí lidu, barevný přepych. Pestré šaty měšťanů, přepych šlechty, chrám v nádheře zlata a lesku stříbra - to vše oslňovalo. Dojmy byly příliš silné, než aby zůstaly bez odezvy! Opakovala se stará poučka o hospodárnosti vývoje. Když některý organizmus dosáhne vyššího stupně vývoje, tu jeho sousedi za příznivých podmínek, snaží se jej osvojit, podle pudové složky napodobivosti tím, že si jej přesadí do svého prostředí a upraví svým potřebám.
Cetky, prýmky, drahé látky byly zakázány. Nuž dobrá. Ne však pestré barvy. Cetku, třpytný prýmek, nahradí si barevnou výšivkou, dosud jenom bílou, na které se uplatní vkus i krasocit. Prostou, bílou zástěru zamění se za barevnou, řásnou. Poněvadž je zákaz drahých pestrých látek - užije aspoň levného tisku na bílé půdě plátna. Vznikne nová součástka kroje - fěrtoušek; podobně i šorec. Původní zástěra vzniklá ze dvou úzkých kusů plátna, spojených bílou výšivkou, znenáhla mizí, jsouc nahrazena fěrtouškem. Výšivka, pro kterou na pestrém fěrtoušku není už místa - je nahrazena pestrým fáborem - tráčkem.
Linie šatová, se vlivem baroka, radikálně mění. Původně prostá, splývající, rovná, klidná, se náhle lomí, vzdouvá, jako ta vlající roucha světců na oltářích. Dlouhá sukně se krátí, zvedá se na způsob krinolín, prosté zakončení rukávů se mění v okrasné kadrle. Porovnejme štíhlou gotickou madonu s barokní světicí a mimoděk nám napadne srovnání děvčete z Velké - na kterýžto kroj nemělo baroko velkého vlivu - s děvčicí z Vlčnova nebo Kyjova a najdeme tu obdobu. Poznamenejme, že baroko - jež jinde vniklo i do lidové architektury - u nás takového vlivu nemělo.
Nechceme tu dopodrobna popisovat kroj, zdůrazníme spíše zajímavosti, jež se k němu váží. Začneme ženským:
Na prvním místě je rubáč. Jméno staré, prastaré. Skládá se z oplečka a sukně. Oplečko bylo na rameni upevněno prolankou. A nejzajímavější na rubáči bylo, že tato intimní součástka ženského prádla, byla pod přísnou kontrolou širé veřejnosti! Jak to zní nezvykle a nepravděpodobně! A přec tomu bylo tak. Dělo se tak ovšem na výsost jemně a nenápadně, že si to lidé nakonec ani neuvědomovali. Spodek rubáče zvaný "sobota" musel totiž přečnívat sukni nebo šorec tak na dva až tři prsty. Byl tedy viditelný. Byl to přísný zákon módy, na jehož přestoupení byly uvedeny přísné tresty. Vyšla-li některá robka bez „soboty", vyvolalo to hrubé opovržení - právě jako kdyby byla špinavá. A nezbylo, než dbáti na "sobotu". Tím byla dána záruka, že i zbytek bude čistý...
Každá součástka ženského oděvu byla opěvována - i rubáč. Začneme tou nejdrsnější. "Už jsem propil všecko...mám propíjat ženě rubačisko!" Jsou ovšem i něžnější: "Zatoč sa mně dcérečko... zatoč sa mně ešče ráz, jak široký ty rubáč máš. Mám já rubáč široký, předla sem ho tři roky..."
A což rukávce? Znáte jistě sedlácků: "Prodala rubáč, rukávce, dala hádat cigánce, ..."
Ani fěrtoušek neušel pozornosti: "Mračí sa, mračí sa, bude pršet, skovaj mňa, má milá, pod fěrtúšek..."
Kordula také opomenuta nebyla: "Bež do Brodu, prodaj krávu, kup si tam kordulu bez rukávů!"
Četné jiné popěvky - zejména svatební - opěvovaly čepec, šatku, obálenici, věneček.
Z mužských součástek byla vyznamenána jen košula. Kdo by neznal: "Chlapci Vlčnovjané majú koně vrané, košulenky tenké..." A ještě něco: vonička na klobouku, zvaná péro, se ozývá v národní slovenské: "... já ti za klobúček pérko dám, červenú růžičku, rozmarinok zelený..."
Konečně co se týká mužských gatí, ty bývaly vzpomenuty rozverným starším družbou, na svatbě. Široké, konopné gatě, zvané třaslavice, se vázaly k tělu konopnou oprátečkou. Byla běda, praskla-li; nešťastný majitel musel držet gatě v rukou, by se nesesuly... Tuto oprátečku vzpomínával starší družba v delší drsné rýmovačce, jak se prý dívky o něco tahaly, on že se domníval, že sa tahajů o růženec svatý, oni, že sa bily o oprátečku z gatí.
Látka ovšem zdaleka není vyčerpána. Je toho mnoho! O tom snad však příště. ...