Cimbálová muzika LIPINA
  Dr. Kachníka 60, 687 51 NIVNICE
  tel: +420 607 213 152
  email: pavelskyba@quick.cz

Křtiny

Povídání tetičky Gazdíkové

A život šel dál. Mladá žena si zvykala na nový domov a při práci v hospodářství tak ten čas utěkál a už sa rozhodovali o křtících kmucháčkoch aby jim poslůžili při křtění nastávajícího potomka (nebylo to tak brzo po svaďbě jak dnes). Kmucháčci sa volali takoví, kerým by sa mohlo křtění oplatit. To sa pokládalo za veliků česť. Kdo křtil, byl „v parádě". Děti sa rodily doma. Když rodění bylo v pořádku ve zdraví a porodní „babka" už odešla, šel novopečený otec volat kmucháčků. Křtilo sa hned na druhý den. Kmucháčci celí v novém kroji přišli pro děťátko. „Babka" už měla to „malé" nastrójené, zabalené do toho bílého obrusa, který mamička nosila pod pažů, když byla nevěstů. Šli do kostela na křtění.

Když donésli kmucháčci „diťátko" okřtěné rodičom tož mu dali na památku „vínek" a v něm věnování a peníze podle své možnosti. A slavili sa křtiny. Nachystaný býl guláš s chlebem a koblihy s čajem. A samozřejmě aj nejaké „pití". Tož potom sa besedovalo. Hlavní osobou byla od narození děcka až po hostinu „babka", která měla na starosti zdraví kůtnice aj děcka.

Po křtinách nosila kmotřenka „kůtnici" třikrát „do kůta". Mamička když narodila, tož byla „kůtnica", proto sa nosilo „do kůta".

Ponajprv nesla kmotřenka v pěkném malovaném novém kýbli navařenéj slepičí polévky a na zádoch v „kůtném" koši uvařenů slépku s hovězím masem, na velikéj misy lokše (nudle) uvařené a 2 babůvky. To sa nosilo, aby kůtnica nemosela hned stávat a vařit pro celů rodinu. Jindy bývalo v chalupě víc ludí, jak dnes.

Podruhéj donesla kmotřenka v tom kůtném koši plno vdolečků a makovníčků a litr „sladkéj gořalky".

Potřetí zas koš plný milostí lebo smažených růží a litr vína.

Za týden nebo za dva šly kmotřenka, kůtnica a „babka", která nesla v obrusu zabalené „diťátko" do kostela na „úvod". Potom v nedělu byla „hostina". Na ní byly chody jídla jak na svaďbě. „Babka" obsluhovala a pobízala kmucháčků a za to dostala od nich „tringelt". Nekdy byla tato „paráda" tak často, až sa to kmucháčkom aj nelůbilo. Ale byla by to haňba odřéct.