Rudolf Opletal: Nivnice a její obyvatelé (hřbet)

předchozí kapitola | další kapitola

Na poli

Rolník zahájil polní práce. První bylo setí. Přeoral pole pod ječmen, rozsel rukou a zavláčil. Oves zasel na pole nezorané a zaoral jej. Pšenice nesel mnoho, zato špalda musela být v každém domě. Zhusta seli též pospolinu, t. j. ječmen s pšenicí, výmlatek pak mleli. Dokud se žalo srpem, nevláčili osetých polí. Srp se dovedl vyhnouti i větším hrudám.

Se sadbou bramborů si pospíšili, aby se jim nestalo jak kdysi, že pro předcházející nepohodu sadili až „na Marka“ (25. IV.).

Bylo třeba rychle ukončit setí a sázení, aby se mohl vozit hnůj na úhory, které se hned oraly. Všechny úhory, které měly být osety oziminou, musely být zorány do 1. května.

Řepy mnoho nesázeli. Sedlákovi stačila 1 čtvrt výsevku (asi 5 arů) krmné řepy. Cukrovky vůbec nepěstovali. Ta „přišla u nás do módy“ až po r. 1880. Tenkrát teprve sázeli u nás „zrnka“ (řepné semeno) přímo na místo. Před tím vyseli řepu na záhonek na husto, na pole pak vysazovali řepnou přísadu (sazenice).

Tak sadili nejen sedláci ale ai „páni“ (na velkostatcích). Aby byly rovné řádky, táhli před sadičkami motouz, na němž byly přivázány stužky ve vzdálenosti řepných řádků. Každá sadička kráčela za jednou stužkou.

Poněvadž při přesazování zatrhli hlavní kořen, nerostl tento do hloubky, nýbrž vysílal postranní kořínky. Taková řepa byla potom ježatá jako celer.

 

předchozí kapitola | další kapitola


Lipina: zpěvníky
Lipina: společný seznam písniček