předchozí kapitola | další kapitola

Květen

V květnu zaseto proso, konopí a sázeno zelí. Nebyllo však toho tolik (mnoho) a tyto práce konaly po většině ženy.

Zelí bylo dříve více pěstováno než nyní. Z těch dob máme ve třech tratích krátké kousky pole nazvané Zelnice. Na Záhurských Zelnicích byl dokonce zvláštní hotař (hlídač) na ochranu této zeleniny.

Pak se chodilo na trávu na skládky (širší mez) a na pole na oset. To byla práce hlavně žen. Služka nebo dcera většího sedláka musela donést denně 3-4 pořádné noše trávy. Měla co dělat. Častokrát ani kloudně nepoobědvala. Vzala si krajíc chleba, cestou jej snědla a bylo po obědě.

Přes to trávnice nepozbývaly veselé mysli. Helekaly cestou i při práci, až hory řačaly (ozvěna z lesa).

 

Já su ráda, že su mladá, naberu
travičky pro štyry kravičky
na mé záda z Vinohrada.

Kde je šafář? Co sa naň ptáš?
Je za Dalním Rokytí, a šak on ťa nechytí,
enom navaž, enom navaž

(Vinohrady, Rokytí - pozemky v Nivnici.)

Za kopcem se ozval mužský zpěv:

 

/: Hory, hory, hory čérné, :/
nejednú sem přešél přes ně.

/: Nejednú sem nevečeřál, :/
co sem za mú milú běžál.

/: Dyž sem já šél přes čérný les, :/
žaly tam dvě panny oves.

/: Je-li moja milá zdravá, :/
néni-li snád dnes už vdaná?

/: Tvoja milá v hrobě leží, :/
na kerchově blízko dveří.

/: Dybych věděl tú cestičku, :/
kady nésli mú děvečku!

/: Tá cesta je povědomá, :/
rozmarýnem vysázaná.

Aha, není zde sama. Vzpřímila se hned při prvních slovech písně, ruku nechala v nářitku i s hrstí trávy a snaží se podle hlasu poznati zpěváka. Pohodila hlavou na důkaz, že záhadu rozluštila a pokračuje v hledání trávy. Když zpěvák skončil, zanotovala stojíc, aby ji neviděný lépe slyšel:

 

/: Mezi těma horama, :/
/: huboká dolina. :/

/: Nastala ti, šohajíčku, :/
/: žalostná novina. :/

/: Žalostná ti nastala, :/
/: žalostná ti bude. :/

/: Že tá tvoja galánečka, :/
/: na zdávání půjde. :/

/: Dyž ona šla na zdávání, :/
/: šohajek v okně stál. :/

/: na svú starú mamičku, :/
/: žalostně zavolál. :/

/: Moja stará mamičko, :/
/: poďte sa podívat. :/

/: Jak ňa nemá srdce bolet, :/
/: viďa ju s iným stát. :/

Možná, že oko zpěvákovo za kopcem zalesklo se i slzou nad tou smutnou písní. Dalo by se soudit na jeho náladu z písně, kterou vystřídal naši trávnici:

 

Ej, lásko, lásko, ty nejsi stálá,
/: tak jak tá voděnka, :/
mezi břehama.

Voda uplyne, láska pomine,
/: tak jak ten lísteček, :/
na rozmarýně.

Dívka zpívá s ním. Při druhé sloce doprovází zpěvák dívku v terciích. Oba zpívají procítěně. Jak by ne! Beztoho mají oba za sebou románek se smutným koncem, o něž nebývá nouze na našem venkově. Obyčejně nekončí nijak tragicky. Chvilku srdce pobolí a - „pro jedno kvítí slunce nesvítí“ - vesele žijí oba dál.

Muži a mladíci zaměstnávali se pasením dobytka. Páslo se v Topolově, Šaranově, na Korytňanské cestě, u Korytnice a na Zádluhošiní (pasení jednotlivé).

V Rokytích pásl volař voly a hříbata, Pod hrázú, v Hložú, Pod Vinohrady a v Prašicách kraviák, na Čupoch a Jamách telecník, kozy a vepře na úhorech kozák (pasení hromadné). Řezníci měli povoleno pást ovce na Korytňanské cestě, byly-li v Horním Poli úhory. - Na poli okopali rolníci brambory a řepu - květnové práce skončeny.

 

předchozí kapitola | další kapitola

---

Lipina: zpěvníky
Lipina: společný seznam písniček