Rudolf Opletal: Nivnice a její obyvatelé (hřbet)

předchozí kapitola | další kapitola

Léto

Červen

Nastalo sečení luk. Napřed se sekly lepší louky, z nichž se sklízela otava, později louky špatnější, které se po sklizni prvního sena vypásaly.

V polovici června se opovědělo (povolilo se) pasení na Podhůrčí. Pásli tam jen sedláci od 2. do 5. hodiny ranní a od 6. do 9. hodiny večerní. Tato výhoda trvala jen 14 dní. V červenci pásl tam již i volař, který do té doby pásl v sousedních Rokytích.

Po napasení dobytka vypravil se hospodář o 5. hod. ranní na pole s pluhem. Mělť přeorat úhory, do nichž chtěl sít na podzim réž (žito).

„Jaké to orání bez pluhu, bez koní“ - naříká národní píseň. Avšak nebylo o mnoho lepší orání pluhem dřevěným.

Kleče byly větve buku, z jehož kmene se vysekly kusy na patky, takže kleč a patka byly z jednoho kusu. Do dlaby v levé kleči byl zaklínován hřídel dvěma podklačníky, jímž se řídila hloubka brázdy. Ta se také určovala připevněním pluhu ke kolečkám. Čím blíže ke krojidlu pluh upevněn, tím byla brázda mělčí.

Železa bylo na něm málo. Jen radlice, krojidlo, dvě obruče na hřídeli u krojidla, tři šrouby, jimiž upevněna deska, obloukovité držadlo na levé kleči a kokotek. Jinak samé dřevo. Proto nesměl oráč doma zapomnět kabelku klínů a sekerku, kterou upevnil v dlabě na křivačce koleček. Slupica, krojidlo, radlica, hřídel, patky, dědák na křivačce - to všechno bylo upevněno klíny, které při práci často vypadly, aniž to oráč hned spozoroval. Tenkrát rozvázal konopnou kabelku a ztracený klín nahradil novým.

Někdy v těžší půdě nebo ve spleti kořínků dřevěný pluh dokonal svoji pozemskou pouť. Tu musel jít oráč domů pro jiný pluh. Míval na hanbálkoch jeden nebo dva v zásobě. Dělali je Sucholožané a prodávali je Nivničanům po 60 kr.

Koncem června sesekli a usušili jetel, kterého pěstovali velmi málo. Rozhodující pro chov dobytka byly louky a pastviny.

Nemajetní občané vypravili se v druhé polovici měsíce června na žně do Rakous. U nás nebylo valné práce pro nádeníky. A dobrých bude pár rýnských (zlatých, zlatek), které dělník přiveze ze žní.

Když ukončili žně v Rakousích, vrátili se domů, kde právě žně začínaly. Pracovali u místních sedláků, z nichž někteří najímali 5 - 6 párů ženců na celé žně, ačkoli neměli ani polovici toho obilí, co mají dnes jejich synové nebo vnuci.

Červenec

Začátkem července přeorávali na žito.

Obilí pomalu žloutlo, schylovalo se ke žním. Však byl také čas. Skřich (bednění z prken v síni nebo v komoře, do něhož se ukládalo obilí) byl prázdný a moučná truhla v komoře skoro také. Brambory jestli do té doby vydržely, byly nechtné a často i u dosti zámožných sedláků mouka částečně nahrazována ovocem. Zrály již hrušky jakubinky, ječmenky a o něco později ovesničky. Ovoce nebylo mlsem nýbrž potravou dětí i dospělých.

„Už je čas na ten klas“ zvala žence křepelka. Nenechali se dlouho pobízet. Vzali kosáky (srpy) a hybaj na pole. Práce šla proti dnešku pomalu, ale přece pět pilných ženců seželo za ½ dne 1 ½ měřice.

Napřed byla na řadě réž. S tou si pospíšili, neboť téměř všichni toužebně čekali chléb „z nového“. Sotva byla ve stodole, otřel (mlátili jen „z většího“ svázané snopy) hospodář s rodinou aspoň část. Otěrky mlátili později důkladně.

Na začátku žní nastala práce s konopím. Konopě s květy prašníkovými (byly zvány poskorné nebo též poskonné) vykonaly svůj úkol - oplodnily svým pylem květy pestíkové - dozrály. Bylo třeba je vytrhat, neboť kdyby je nechal déle, byly by klesly mezi hlavaté (pestíkové) a byla by z toho mrva (pomrvené jako vymlácená sláma, která se také nazývá mrva). Hned po vytrhání se močily na potoce, ještě raději však v bařině (louži), kde dříve zahnívaly. Za tři dny bylo pazděří shnilé a konopě připravené k zpracování.

Práce s konopím byla výhradně práce babská nebo robská (konaly ji ženy).

Srpen

Hospodář ještě sežal ječmen a špaldu, po té pšenici a oves. Snad úmyslně pěstovali pozdní druhy pšenice a ovsa, aby nebyly „všechny“ žně najednou.

Neosévali sice velkých ploch, neboť celou třetinu svých pozemků každoročně úhořili, ale práce při nedokonalosti hospodářského nářadí nepokračovala tak rychle jako nyní stroji.

Až po ovsu přišlo na řadu proso - a bylo po žních. V krátkých přestávkách mezi jednotlivými obdobími žní někteří podvrhali strniska, jiní pomalu mlátili nebo hned po režných žních přeorávali po druhé úhory na réž.

 

předchozí kapitola | další kapitola


Lipina: zpěvníky
Lipina: společný seznam písniček