Rudolf Opletal: Nivnice a její obyvatelé (hřbet)

předchozí kapitola | další kapitola

Bagounáři

Bylo po žních. Na cestě od Korytné zdvíhají se sloupy hustého prachu, ač se ani lístek nehne. Z daleka nepoznáváme příčiny toho. Čím více se blíží, tím zřetelněji vidíme stádo malých zvířat, hnané cizím mužem. Je již u první nivnické chalupy. Je to bagounář, který ze Slovenska přihnal na prodej stádo bagounů. Jsou to prasátka asi po 30 kg váhy, štětin kudrnatých, barvy černé nebo rezavé.

Bagounář rozehnal se dlouhým tatarem, jaké měli naši pastýři a „prásk! prásk!“ rozléhají se Nivnicí rány. Lidé vybíhají se podívat, co to? Vždyť pastýř nežene ještě stádo domů. „Aha, bakoně sú tu“.

Scházejí se zájemníci i zevlouni, bagounář zastaví stádo a smlouvá cenu vepříků, kteří, jakoby se ani nejednalo o jejich osudu, lhostejně ryjí výtokem močůvky rozměklou náves.

Průměrná cena jednoho byla asi 12 zl. Hodně peněz na tu dobu - a neměl jich každý hospodář na hromádce. Nic nevadilo. Bagounář věděl, že obchod na zvěru je také obchod a počkal. Až příjde po druhé do Nivnice, tož si peníze u dlužníků vybere.

Tento obchod přestal u nás po r. 1870.

Ještě asi o 20 let déle navštěvovali Nivnici „husaři“. Přiháněli ze Slovenska stáda hus snad 100 i 200 kusů čítající. Tyto cestou rozprodávali. Když chtěl husař zájemcem vybranou husu chytnout, švihl jí po krku zlehka bičem, který se omotal a tak si husař husu přidržel.

Také stáda ovcí přiháněli Slováci, které cestou „na drobno“ prodávali.

 

předchozí kapitola | další kapitola


Lipina: zpěvníky
Lipina: společný seznam písniček