Rudolf Opletal: Nivnice a její obyvatelé (hřbet)

předchozí kapitola | další kapitola

Na poli a doma

Září

Do slabších úhorů seli ozimou pšenici, která byla více pěstována než jará, potom réž. Nebyl-li ještě čas dobývat řepu a brambory, tedy se mlátilo.

V té době neznali strojů a mlátilo se vesměs cepy. Proto mlácení tvalo dlouho. Sedláci mlátívali až do Mikuláše, někteří i déle. Ve dvorech (velkostatcích) mlátili celou zimu. Panský mlatec byl dobře na tom. Měl na den 2 šestky (20 kr) a výdělek po celou zimu. Bylo jich dvanáct.

V nivnickém dvoře měli již v r. asi 1870 žentour, do něhož přepřahali čerstvé potahy, na Volenově pak mlátili cepem ještě mnohem později. Ale i práce žentourem byla dosti zdlouhavá a stávalo se, že dělníci při ní i omrzli.

Jak se mlátilo cepem?

Nejprve se položily svázané snopy na mlat hlavami k oplotom, klásím dovnitř, podobně i u vrat, takže položené snopy tvořily věnec kolem mlatu. Mlatci mlátili cepem pouze po klasech. Pak se snopy obrátily a vymlátily i po druhé straně. Tomu se říkalo „otírati“ obilí. Takto na polo vymlácené snopy nazývány „otěrky“. Pouze ječmen byl po prvé mlácen ve snopech postavených klásím vzhůru - byl klasnován - aby se ulámaly jeho dlouhé osiny.

Otěrky se vytřásaly, aby vypadalo vymlácené obilí ze snopů a ukládaly se do stodoly. Později se obilí vymlátilo dokonaleji.

Otřené snopy rozvázali, na polo vymlácenou slámu prostřeli tenkou vrstvou opět kolem mlatu klasy dovnitř, na větších mlatech ještě jeden menší věnec, takže celý mlat byl pokryt prostirkou. Když byla prostirka vymlácena po jedné straně, obrátili ji a mlátili opět. Nato slámu vytřásali a jmenovitě při režné slámě dávali pozor, aby jí nepomrvili (nezcuchali). Rovnou dlouhou slámu svázali povříslem a oklépky opatrně uložili. Bude třeba dlouhé slámy na povřísla, do lůžek a na došky.

Kratší pocuchaná sláma vytřesena řídkými hráběmi a dřevěnými vidlemi, načež svázána v otépky (t. zv. mrvená sláma) a upotřebena na stlaní pod dobytek.

Krátké úlomky slámy byly vyosívány na ohrabečnici (řídké síto), jejíž síť byla upletena z lýčených proužků asi 1 cm širokých se čtvercovými otvory o straně asi 1 cm dlouhé.

Takto z hruba vyčištěné obilí bylo shrnuto do koutku mlatu vedle vrat na hromadu, jíž se říkalo posád. Když byl posád tak velký, že na mlatě překážel, přikročeno k vití obilí.

K tomu bylo potřebí mírného větru. Oboje vrata mlatu byla otevřena. Dovedný dělník (každý to nedovedl) nabíral obilí s posádu dřevěnou lopatou a vyhazoval do výše obloukem od platu k plotu, aby neletělo pohromadě. Průvan odvál plevu až před vrata, těžší obilí (ovšem i plevel) padalo na mlat. Jiný dělník smrděnkou (koště podobné nynějšímu rýžovému koštěti zhotovené z trávy „smrrdí“) smetal z čistého obilí kousky slámy nebo klásky, kterých průvan neodnesl.

Smrděnky si hospodáři hotovili přede žněmi, kdy Březované chodili po Nivnici, majíce smrdí svázané v otépečky, potřebné na jednu smrděnku, a volali: „Kupte si smrrďá!“ Nivničané naň nechodili, ačkoli věděli, že roste v Cúděniskách.

(Poznámka: Smrrdí - hláska r se nechá déle hrčetí, asi tak dlouho, jak dlouho vyslovujeme dlouhé samohlásky - je molinie rákosovitá - milinia arundinacea - rostoucí na vlhčinách. Slovo smrrdí je podstatné jméno rodu středního. Skloňuje se: 1. pád smrrdí, 2. - smrrďá, 3. - smrrďů - 4. - smrrdí, 5. - smrrdí! 6. - o smrrďú, 7. - ze smrrdím).

Pak se obilí cúdilo (čistilo). Ječmen se cúdil na „valachu“, ostatní obilí na říčicách.

Valach byl čtverhranný koš z prken, dole užší než nahoře, podobný mlýnskému koši. Na jedné straně byla štěrbina, kterou padalo obilí na koš sypané. Tato štěrbina se mohla rozšiřovati nebo zúžovati stavidlem. Pod štěrbinou bylo síto přes 1 m dlouhé, po stranách ohraničené prkénky, takže se podobalo korytu. Jedním koncem bylo síto připevněno ke koši, druhým spočívalo na zemi. Koš se upevnil buď na knutel (roubík-kolík asi 30 cm dlouhý, jímž se knutlovala t.j. utahovala povřísla na snopech), zaražený do oplotu nebo mezi trámy stěny dřevěné stodoly, nebo se uvázal na trám nad mlatem provazem. Spád dal hospodář sítu dle libosti. Obilí padalo z koše na síto a sypalo se na zemi. Chudé zrní propadlo pod síto.

Ostatní obilí - kromě ječmene – cúdilo se na okrouhlé říčici a klásky, které se pohybem říčice nahromadily uprostřed, vybírány špetkou.

 
nákres: Valach [Rudolf Opletal: Nivnice a její obyvatelé]

nákres: Valach

Vyčištěné obilí dáváno do měchů. Čtyři čtvrti v jednom měchu byla měřice. Čtvrť byla dřevěná míra, která obsahovala 4 mírky, tedy stará měřice 16 mírek. Při změně měr a vah bylo nařízeno vozit na trh obilí v nových měřicích. Nová měřice měla 13 mírek, t.j. 50 l a vážila asi 41 kg - dle jakosti obilí.

Tak pracně a nedokonale připravovali hospodáři svoje plodiny k zužitkování a to hodně dlouho. První fukar byl v Nivnici asi r. 1880 a byl za 40 zl. Dva i tři hospodáři se spojovali k nákupu této vymoženosti.

Pěknější obilí prodáno, špatnější zemleto pro domácí potřebu. Nulky a výražky naši předkové neznali. A ještě i tou černou moukou bylo třeba šetřit. Mnohá hospodyně pro úsporu mouky strouhala do chleba brambory - často i načernalé. Ký div, že tehdejší šiška (buchta) byla horší než kdyby ji dnes upekl ze šrotu.

V září byly trhány konopě hlavaté. Ty se napřed sušily, potom mlátily. Trochu semena (semence) nechala hospodyně na jarní setí, z ostatního „táhli“ v zimě olej. Vymlácené konopě se močily asi dva týdny. Když hospodyně zjistila, že se pazdeří od vláken snadno odlupuje, vyndala je a usušila buď na trávníku nebo je postavili ke stěně proti slunci.

Když pořádně uschly, tu je ženy za slunného dne třely. Jedna vzala hrst konopí a na trdlici zhruba polámala, druhá je na patěračce důkladněji odstranila. (Poznámka: na trdlici mělo trdlo jeden nůž, na patěračce dva. Trdlo se pohybovalo nahoru a dolů. Hrubý název pro tanec je „trdlování-trdlovačka“.)

Klap, klap, klap, klap - ozývalo se po několik dní na dvorech sedláků.

 
nákres: Trdlica [Rudolf Opletal: Nivnice a její obyvatelé]

nákres: Trdlica

 
nákres: Patěračka [Rudolf Opletal: Nivnice a její obyvatelé]

nákres: Patěračka

(O ženách „ostrého“ jazyka, které mnoho a vytrvale mluvily, se říkalo: „Ta má patěračku!“)

Téměř úplně odstraněno pazdeří na hachli, kde zůstala také pomrvená a zauzlená vlákna. To byla koudel. Dvacet hrstí vláken v rulíky stočených jmenovalo se svazek.

(Poznámka: Hachla bylo prkno, do něhož bylo zaraženo asi 80 hřebíků, které vyčnívaly na druhé straně prkna asi 5 cm. Byly zaraženy v soustředných kruzích nebo elipsách. Hachla byla upevněna, vlákna se přes hřebíky přetahovala.)

 

předchozí kapitola | další kapitola


Lipina: zpěvníky
Lipina: společný seznam písniček