Rudolf Opletal: Nivnice a její obyvatelé (hřbet)

předchozí kapitola | další kapitola

Čarodějnice

Čarodějnice udělala (také podělala - t.j. učarovala) kravám. Přestaly dojit. Hospodyně na radu múdréj osoby šla v poledne, kdy se dojí krávy, k sousedce, kterou podezřívala, že jejím kravám učarovala. Měla si od ní vypůjčit hrotek (také trochu mléka nebo nějakou nádobu od mléka). Tak se měla přesvědčit, zda její podezření je pravdivé.

Tluče na dvéře, ale nikdo neotvírá. Nahlédne tedy oknem do izby - a co vidí! Sosedka má přes rošt (trám) přehozenou plachtu trávnicu, sedí na stoličce a kam dojí - tam dojí - tráčky plachty, tak to do hrotku húcalo. (hrčelo do dojačky)

Nyní byla hospodyně přesvědčena, že sousedka je čarodějnice. Mléko, které z tráčků nadojila, bylo ono mléko, které pomocí čárů ubrala hospodyniným kravám.

Sedlák Záhora přijel po poledni s pole. Žena jej uviděla, jak vjíždí do výjezda. Pospíšila otevřít vrata, aby nemusel slézat s voza.

Hned na podvratí mu vyřizuje: „Čuješ, starý, to máme pěknú jalúvečku. Akorát před poledněm sa uléhla. Tú si odstavíme (necháme na chov).“ Náhle zarazila řeč, jakoby se něčeho lekla.

Záhoru potěšila tato zpráva. Vypřihl koně, zavedl do chléva a podíval se na mladé hovádko.

Žena zatím šla připravit muži oběd. Nějaká starost tíží její hlavu. Má mu to řéct? Aby jí potom nevyčítál!

„Opravdu pěkná jalůvečka, bude z ní pěkná kráva a može byt ai dobrá“, pravil Záhora, usedaje ke stolu.

Hospodyně postavila hliněnou misku s horkou polévkou na stůl a položila k ní pecen chleba. Záhora vyndal z širokého opasku křivák (kudlu) na švihu (uzounký řemínek) uvázaný, pokrajoval s krajíce chléb a drobil do polévky. Požehnal se a dal se do jídla.

„A zapomněla sem ti řéct,“ prozrazuje své tajemství žena, že akorát o poledni byla u nás Čérná Dora (přezdívka). Vypoščala si mléka. Dopoledňa že orali kravama a tož nemá co dat děckom k obědu.“

Záhorovi vypadla leknutím lžíce z ruky. „A poščala’s? No, to s vyvédla hlúposť! Škoda ťa, že si roba. Ty prám (právě) vijá gde jakú hlúposť, a ty něvíš, že Čérná Dora je čarodelnica?“

„Vím, vím,“ praví rozpačitě žena. „Ale měla sem jakéhosi šuchtaňá (drobná práce doma) a ona doletěla tak na honem, že sem si to ani nepomyslela. Až odešla, teprú ně to napadlo.“

Od té chvíle měli manželé Záhorovi o jednu starost více. Černá Dora má mléko od jéjich krávy! To včíl može jim učarovat. A ona istě učaruje! Proč právě ten den nedojila, když se jim otelila kráva? A chodili kolikrát za den, ba i v noci nahlédat na krávu a tele, zdali se začínají jevit kouzla.

Do Záhorky jak když vrazí nůž. Div nespadla na zem, jak ju leknutím zaťalo okolo pásu, když zpozorovala, že kráva ujímá teleti mléka, nerada mu dává pít a někdy se po něm i ožene. - Neščasná Dora!

Záhora, když mu to žena řekla, bacil pěstí na stůl, zaklel a chvíli zlořečil. Pak se zamyslil. „Ale šak já jí pomožu!“ „Dones trochu mléka od téj krávy!“ křikl na ženu a sám vyběhl na dvůr. Za chvíli se vrátil, nesa radlici, kterou sdělal s pluhu. Dal ji do kamen, v kterých právě topili, aby se rozžhavila.

Záhorka se vrací z chléva jako hříšnice. Ani půl hrnéčka nenadojila od té očarované krávy.

Záhora se podíval do hrnéčka a odplivl si. Nahlížel na radlici, je-li už rozpálená a při tom mluvil k sobě: „Šak já jí ukážu, téj Doře. Já jí povím, co je to čarovat!“

Zatím se radlice rozžhavila. Zamkl dvéře, vytáhl radlici na ohniště a ulil na ni mléka. Jenom zasyčelo. Celá chalupa se zaplnila zápachem spáleného mléka. Ulil po druhé.

A tu buch, buch na dvéře. Neotvíral. Nové bušení na okno a volání. Šel do izby k oknu. Na ulici pod oknem stojí Dora a prosí: „Prosím vás, strýčku, už toho nechte! lebo ňa to velice pálí“, a skákala bolestí z nohy na nohu. „Aha, tož ty tak, tož přeca s to ty učarovala. To už sa ináč neumíš živit? A slúbíš ně, že už naším kravám nebudeš čarovat?“ Dora všecko slíbila a jenom prosila, aby už mléka na radlici nepřiléval. Záhora byl spokojen, že čarodějnici potrestal a přestal ji mučit.

Druhý dne šla Záhorka na sůl. Potkala starou Pastrňáčku. Je to stará zkušená osoba. Zná ai zeliny od nemocí a všelico ešče umí. Zastavila babičku a vyložila jí, jak pochodila s Černú Dorů.

Pastrňáčka pokyvuje hlavou. „Ja, ja děvčico, je to trápení s tema čarodelnicama! Ale na ščestí sú ai léky od toho. Dyby téj krávě nebylo lepší, tož ju prodajte do druhého kotáru (území jiné obce). Tam na ňu Dora nebude mět moci. A až budete mět po druhéj tela, tož hned, jak sa uléhne, ustřihněte mu s pravéj přední a pravéj zadní nohy kúšček kopýtka, ucho mu nastřihněte do kříža, krév vypuste na kúsek chleba a dajte mu to všecko zežhrat. Takovému telati jakživ žádná čarodelnica neučaruje.“

Záhorka poděkovala za radu. „A přiďte si k nám, babičko, pro kúsek masného!“ Rozešly se.

Za týden vedl Dolněmčan od Záhorů krávu. Koupil ji. A telátko od ní prý připouštějí ke druhé krávě už kolik dní.

 

předchozí kapitola | další kapitola


Lipina: zpěvníky
Lipina: společný seznam písniček