předchozí kapitola | další kapitola

Vánoce

Výnamnou dobou byla doba vánoční. Neslavili sice Vánoce tak okázale jako nyní, neznali vánočních stromků ani dárků, ale byly v té době dny, které znamenaly vybočení z všedních kolejí života.

Na štědrý den se celá rodina postila vyjma její nejmladší členy. Zato večeře byla hojnější než jindy, a to ve všech domech podobná. V kuchyni bylo plno práce, neboť hospodyně připravovala večeři a pekla vdolky i na zítřek.

Před „štědrou“ večeří dostal každý oplatek namazaný medem. Pak přinesla hospodyně mísu kyselice (z vody z naloženého zelí) s houbami. Postavila ji doprostřed stolu a všichni členové rodiny i služební po společné modlitbě nabírali z ní lžicemi. Talířů se neužívalo.

Po polévce byla krupice hojněji omaštěná, potom šlížky (malé pečené buchtičky) posypané makem a spařené mlékem. Některé hospodyně pekly šlížky větší, „aby byly větší klasy“.

Nemajetní ovšem některý z chodů vynechali nebo je chudobněji vypravili.

Ještě za večeře nebo po ní ozývá se u dveří zpěv koledníků, chudých to spoluobčanů a jejich dětí, kteří se v tento slavnostní den doprošují milosrdenství zámožnějších.

Nejčastěji bylo slýchat:

 

/: Pásli ovce pastýři, :/
/: při betlémském majíři. :/
(majír - Meierhof - velkostatek).

/: Anděl se jim ukázal :/
/: do Betléma jim kázal. :/

/: Vstaňte rychle, pospěšte, :/
/: Ježíška tam najdete. :/

/: On tam leží v jesličkách, :/
/: zavinutý v plenčičkách. :/

/: Maria ho kolébá, :/
/: svatý Josef mu zpívá. :/

/: Hajej, nynej, Jezule, :/
/: mé děťátko spanilé. :/

Méně známé byly tyto koledy:

 

V tomto domě, v tomto domě jasná vězda vychází,
že sa tu má naroditi Syn Boží.

Narodíl sa ve velikéj chudobě,
neměl nic než dvúch andělů při sobě.

A keří tak převelebně zpívali,
že sa s něma až do rája dostali.

Sv. Josef, sv. Petr, sv. Ján.
Po všech cestách pujde s nama Kristus Pán.

 

(Pozn.: při 2. sloce repetice čtyřikrát, při 3. třikrát)
 

Co sa stalo a událo divnú božskú mocí
Panna čistá Jezu Krista porodila v noci
v městě Betlémě, ve sprostém chlévě
leží dítko nepřikryté v jeslích na seně.

Andělové úřadové v povětří zpívají,
sprostá chasa ze salaša líbezně mu hrají,
Ondra hrubý vzál ty dudy, vesele zadudal,
a tak Bohu česť a chválu všady rozhlašoval.
Hrál na kladynet ai na píščelku,
Janek pískal, Ondra výskal při svém tovarku.

Dary vzali, hned chvátali k malému Ježíšku,
hrnec sýru, kaše míru a hrnec kapusty,
másla kúsek a osúšek, koláč velmi tlustý,
sladkéj smetany dva hrubé žbány
a žinčice do lahvice a pak chvátali.

 

Aj, Synáčku mů milý,
a já bych snídala,
dybys Ty ně nalovil
rybiček s lovcama.

Nestaraj sa, Matičko,
já Ti ryb nalovím,
Tobě, milá Matičko,
snídani přistrojím.

Jedú páni jedú
po zelenéj lúce,
vidijá pacholátko
v bilunkéj košulce.

A v bilunkéj košulce
na rukách košíček,
on ulovíl rybičku
pro svoju Matičku.

Ty, Matičko, nevěříš,
že já su Syn Boží,
stvoříl sem země, nebe,
aj, Matičko, Tebe,
stvoříl sem já dobytek
luďom na užitek. (2. část melodie dvakrát).

Horšího sem nestvoříl
jako to kamení,
ej, jako to kamení
luďom na trápení.

Lakomší sem nestvoříl
jako ty peníze,
přítel přítela střetne,
pro peníze zetne.

Po večeři některá hospodyně přinesla do izby ošívku a na ní po hrsti každého druhu obilí. Postavila ji na stůl a tam ji nechala až do Nového roku. Jen při jídle ji na chvíli oddělala. Po Novém roce vysypala toto obilí slepicím, aby dobře nesly.

Prásk, prásk! To pastýř práská uměle s řemínků spleteným, asi 3m dlouhým tatarem na krátké násadce. Žíněný „šugar“ na jeho konci zpúsobuje ohlušující rány. Jiný zase troubí na troubu, kozák na volský roh. Tak se hlásí o část svého platu za pasení-koledu. Hospodyně vycházejí a toho pastýře, u něhož pasou, podělují moukou, obilím nebo vdolky.

 

předchozí kapitola | další kapitola

---

Lipina: zpěvníky
Lipina: společný seznam písniček