Rudolf Opletal: Nivnice a její obyvatelé (hřbet)

předchozí kapitola | další kapitola

Leden a únor

Po Novém roce plynul život na venkově zase obvyklým způsobem. Hospodář opravoval nářadí, dělal (který to dovedl) z bukových štípů lopaty a rýče, hotovil zásobu klínků na dřevěný pluh. Vozil z lesa dříví, které muselo být do jara srovnáno na dvoře v hranicích. Vozil hnůj pod kravskou (krmnou) řepu a konopě, dokud byla půda ještě umrzlá.

Ženy pak dodělávaly předení a draní peří.

Také byla potřeba opravit nebo novými nahradit shnilé ploty kol zahrádek (před domem) a humen (za domem).

Ploty bývaly u nás vesměs pletené. Natloukli ve vzdálenosti asi ½ m kolky něco přes 1 m vysoké a proplétali je střídavě s levé a pravé strany hatinami z vrb nebo lesního křoví. (Hatina je silnější větev, jejíž postranní větvičky kroucením ovinuty kol hlavní větve). Rozumí se, že nebylo možno všechny větvičky stejně omotat. Některé z nich trčely, takže plot byl celý „chupatý“.

„Francku“, povídá hospodář pasákovi, který při pletení plotu pomáhal, „di (jdi) k Vrahelom vypoščat postřihača, trochu ten plot zrovnám“. Franta, který neměl mnoho „Filipa“, běží k Vrahelom a vyřizuje vzkaz. Vrahel, šelma nabíjaná, usmál se pod kůží a povídá: „Dobře, di na dvůr a dočkaj pod výletem, zhodím ti ho s hůry. Zatím vylezl na hůru s podvratí (průjezd) se džbánkem vody a „šúst ju“ na čekajícího Frantu. Ten hleděl překvapeně, ale smích Vrahelův i jeho domácích jej poučil, že ho měli „za blázna“. Výsměch ovšem pokračoval i doma, když přišel Franta bez postřihača. Hospodář vzal nůž nebo kosák (srp) a vyčnívající proutky ořezal.

Jindy dali poslovi do měcha jako postřihač pořádný kámen nebo špalek, s nímž se pronesl, až se zpotil. Teprve doma viděl, jak byl napálen.

Do zahrady se vcházelo přes „přílazek“, t.j. plot v šířce asi ¾ m o něco nižší, jehož překročení usnadňoval stupínek plotem prostrčený.

Když byl plot hotov, nastrkal hospodář nahoře do něho trní. Bylo třeba chránit ovoce před mlsnými kluky a záhonky před slepicemi, aby jich nerozpapraly.

Roby budou v zahrádce pěstovat květiny i trochu zeleniny. Nedají si s úpravou zahrádky mnoho práce. Uvidíme na květinovém záhoně v pestré směsi aksamitky (afrikány), dudky (řeřišnice), leluje (fialové kosatce), pivoňky, špetky (hvozdík), panenky Marie očičko (pryskyřník plný). Zeleň záhonů rozhojní vonný Maří list, čubr a barvínek. Z keřů vidíme stolístky, v koutě u plota bujný chebz (bez černý), někde i španělský chebz (šeřík).

Barvínek (brčál) musí být v každé zahrádce, neboť je ho potřeba na věnce. Barvínkové věnečky mívali družbové, kteří nesli mrtvolu mládence ke hrobu. Tyto věnečky byly tlusté, zhotovené se sešitých barvínkových listů. Byly velké asi jako dlaň. Aby byly pěknější, tedy je zlatívali pozlátkem. Družbové si je přilepovali na temeno smolou, aby jim nespadly. U hrobu je strhaly a házeli na rakev do hrobu. Při tom mnohý pozbyl i několik svých dlouhých vlasů, kterých smola nepustila.

V předokenních zahrádkách pěstovali málo zeleniny. Kousek mrkve, petržele, česneku, pažitky a dost. V humnech byly větší květinové záhony. Zelí a kél (kapusta) pěstovány hlavně na zelnicích.

 

předchozí kapitola | další kapitola


Lipina: zpěvníky
Lipina: společný seznam písniček