Rudolf Opletal: Nivnice a její obyvatelé (hřbet)

předchozí kapitola | další kapitola

Bývalé rybníky na Nivnicku

Šlechta vlastnila před několika staletími rozsáhlé a četné velkostatky. Půdy bylo nadbytek, lidí málo. Pro malou pokročilost v polním hospodářství zůstala půda z velké části hospodářsky nevyužita. Všímali si tedy majitelé velkostatků hospodářských odvětví u nás neobvyklých a zaváděli je na svých statcích, aby jejich výnos zvýšili.

Tak zaváděli chov ovcí, které pásli na rozsáhlých panských úhorech. Chopili se sýraření a s počátku povolávali odborníky z cizozemska, kteří se vyznali ve výrobě sýrů. (Schweizer - dodnes švejčar). V 16. stol. zakládali také rybníky.

I v Nivnici byly dva rybníky. Směrem jižním mezi Nivnicí a lesem Lipinami jsou pozemky dodnes zvané Rybník. Zde býval před několika staletími panský rybník. Byl napájen potůčkem, pramenícím v Míkovém Dole u Lipin a Topolovským járkem.

Dno bývalého rybníka zvedalo se na j. z. a s. Pouze k s. v. byl svah. Zde bylo potřebí navézti několik metrů vysokou hráz, jejíž zbytky vidíme dodnes. Na ostatních stranách byly jen nízké hráze, které zmizely, byvše po zrušení rybníka pluhem srovnány s okolní půdou.

Jižně od rybníka v Hor. Poli jsou pozemky zvané Zajhalta (původně asi Seehalter). Na těch dodnes roste rákos podobně jako na Rybníku.

Jiný rybník byl mezi Nivnicí a Nivnickým dvorem na pozemku, jenž se nazývá Podohradí. I zde na severním konci bývalého rybníka jsou dosud patrny zbytky rybničních hrází.

U rybníků bývají menší nádrže zvané sádky. U tohoto rybníku byl asi sádek v koncích zahrad patřících k domům č. p. 1. a 2. Tam dosud říkají „v sádku“. Někteří však zapomněli již na rybníky a říkají „Kopřiva v sadě“ a „Bršlica v sadě“, odvozujíce tento název od ovocných sadů.

Rybnikaření bylo asi výnosné. Ryby byly levný a tudíž častý pokrm, byly hojně požívány v domácnostech, podávány v hostincích a pečeny na trzích na žhavém plechu podobně jako dnes jaternice a jelita.

Také město Uh. Brod mělo na svých pozemcích mezi Nivnickým dvorem a městem pět rybníků. Upomínkou na tyto doby je Rybářská ulice v Uh. Brodě dodnes tak jmenovaná.

Leč došlo i na rybníky. Lidí přibývalo, půda stávala se vzácnější a nová prakse v polním hospodářství slibovala větší užitek z polí než s rybníků.

V 18. stol. zrušeny Nivnické rybníky. Odstěhovala se od nás hejna vodního ptactva. Jen několik divokých kachen hnízdívalo ještě asi před 60 lety na močálech „Pod lúkama“ nebo v Dalním Rokytí. Zde však bývaly znepokojovány pasáky, ktří jim vejce z hnízd vybírali a někdy doma kvočně dali vyseděti. Těšili se z divokých kačátek, ne však dlouho. Jak jim narostly letky. Zvedly se jednoho krásného dne nad dům svých pěstounů, zakroužily jako na pozdrav a odletěly, aby se již nevrátily.

Dnes z vodního ptactva jen plačtivé čejky obývají močál v Topolově. Ostatní vlhčiny byly odvodněny. (Již i zde vymizely).

Na pozemku Podohradí přišli dělníci při kopání na kamenné zdivo. Je to zbytek „prádla“, t. j. vyzděné nádržky, která po zrušení rybníka byla zde zřízena na koupání (praní) ovcí před stříží. Voda do „prádla“ bývala napouštěna z mlýnské strouhy u mlýna č. p. 3., při němž tato povinnost byla zajištěna v pozemkové knize.

 

předchozí kapitola | další kapitola


Lipina: zpěvníky
Lipina: společný seznam písniček