[ zpěvníky ] [ obsah ] [ rejstřík obrázků ] [ rejstřík písní ] [ dodatky ] [ na začátek ] 
Rudolf Opletal (1881—1962) | obsah
Vlastně už ani nevím, kdy došlo k přepisu tohoto díla nivnického učitele Rudolfa Opletala (1881–1962) do elektronické podoby. Je tomu již mnoho let, a tak se detaily mírně rozplývají. Jisté je, že jsem se seznámil s tímto dílem – rukopisem (strojopisem) – díky muzejní knihovně v Uherském Brodě. Najednou jsem rukopis držel v rukou a fascinoval mne. Bylo mi jasné, že je vzácný, ale zcela nepovšimnutý. Možná jsem měl obavy, že by se mohl ztratit, možná to byl zbytečný strach, ale ozvala se touha toto dílo zachovat, zabezpečit jej. Dnes bychom vzali skener a pomocí technologie OCR by bylo hotovo. Jenže to jsem tehdy neměl k dispozici. Přesto jsem se do přepisování pustil.
Trvalo ovšem několik let, než se po malých krocích celý text včetně obrázků vynořil v mém počítači. Měl jsem z toho samozřejmě radost. Tajným přáním bylo pak knihu vydat. A tady bych chtěl připomenout předchozí publikační projekt ukončený v r. 1998, zpěvník Lidové písně z Nivnice. Toto dílo paní Justiny Konečné, pocházející z nivnického Bartkova mlýna, vznikalo o půlstoletí dříve. Asi v 50. letech 20. století totiž zdejší hudebník, sbormistr, skladatel a mlynář, Josef Bartek, navazuje na kulturní tradice svých rodičů (vzpomeňme jeho otce Karla Bartka, známého svým podáním nivnické varianty tance odzemek – tzv. zbojnický), začíná mj. sbírat lidové písně ze svého nejbližšího okolí. Bylo to snad také z praktických důvodů – obohacení repertoáru pěveckého sboru, který vedl (nahrávka čs. rozhlasu se dodnes zachovala), a také pro vlastní úpravy lidových písní (např. úprava ukolébavky z Kopanic jej proslavila daleko za hranicemi vlasti, jak připomíná videozáznam vzpomínek jeho bratra zpěváka Stanislava). Ale byla to právě paní Justina, která způsobem a citem sobě vlastním (viz její stať o nivnickém kroji v publikaci Nivnice – rodiště J. A. Komenského) sestavila soubor více jak 120 písní. S Pavlem Skybou a manželkou Andreou jsme ji navštívili v polovině 90. let 20. století u ní doma, v Adamově u Brna. Velmi srdečně nás přijala a svěřila nám svůj materiál, aby z něj vznikla publikace, což se stalo na podzim již uvedeného roku 1998. Při práci s tímto materiálem se však zcela spontánně vynořila další inspirace. Mnoho písní totiž pocházelo také ze sběrů učitele Opletala, bylo tedy zajímavé rozšířit nejen písňový repertoár publikace, ale zaměřit se na písňové bohatství obce vůbec. Možná právě tato myšlenka se spojila s objevem Opletalova rukopisu v knihovně muzea.
Jenže pak přišel r. 2011, výročí Nivnice a ediční nápad obce vydat knihu o Nivnici. Byl jsem požádán přispět z etnografického oboru něčím, co by navazovalo na Lidové písně z Nivnice. Pojem nivnické svatby je nepřehlédnutelný, a to i v rukopise Opletalově. Proto jsem ho vybral coby stať zastupující výrazný pohled do etnografického bohatství obce. Ale zároveň mi bylo líto ponechat celek rukopisu jen tak ležet. Na pomoc přišel nápad Pavla Skyby, primáše Lipiny a autora internetových stránek lipina.org z r. 2009 (dnes už hodně folkloristům a národopiscům známým na bohatství obsahu základních zpěvníků lidových písní). Pavel navrhl vydat Opletalovo dílo jako přílohu publikace na CD-ROM. A to se skutečně stalo právě před 10 lety. Nu a před časem mne Pavel znovu oslovil s myšlenkou, že po rozprodání vydání uvedené publikace z r. 2011 je možno Opletalův text jako celek publikovat také na těchto stránkách. Měl jsem z toho opět velkou radost a Pavlův návrh moc vítám. Přeji tedy všem návštěvníkům, badatelům a čtenářům těchto stránek potěšení z krásného vyprávění, objevů tradiční lidové kultury, její nápaditosti, vtipu i moudrosti a muzikantům hodně inspirace pro živé rozvíjení pokladu, jakým lidová píseň prokazatelně je.
Pavle, moc díky za tuto možnost a za Tvé skvělé stránky! Těším se na další spolupráci, Aleš Kapsa.
v Uherském Brodě 15. 1. 2021
Rudolf Opletal (1881—1962) | obsah