Cimbálová muzika LIPINA
  Dr. Kachníka 60, 687 51 NIVNICE
  tel: +420 607 213 152
  email: pavelskyba@quick.cz

Pohřeb

Povídání tetičky Gazdíkové

V životě nejsú jenom radosti, ale aj bolesti a smutek. Rodilo sa moc dětí, ale ich aj hodně umíralo. „Staří" sa nedožili tolika roků jak dnes. Když někdo v chalupě umřel, tož ho oblékli do svátečního kroja, rozsvítili „hromničku", to je veliká svíčka, která byla posvěcená na Hromnice (2.2.), která hořela u mrtvého pořád. Mrtvý ostal ležat doma až do pohřbu, který býval obyčejně na třetí deň. Dali odzvónit umíráček a aby sa vědělo, kdo umřel, tak nakonec po zvonění trhli zvonem. Když umřel mužský, tak bylo trhnutí třikrát, když žena tak dvakrát a svobodný jedenkrát. Večer sa zešli příbuzní a známí, aby sa rozlůčili s mrtvým a pomodlili sa za něho. Modlilo sa každý večer až do pohřbu, který býval ve všední den ráno a v nedělu odpoledne.

Před pohřbem sa všeci účastníci pohřbu sešli před domem, kde byl mrtvý vynesený v truhle na „márách" (nosítkách). Potom přišel kněz, ministranti s kostelníkem, zpěváci a muzikanté. Kněz sa nad mrtvým pomodlil a pokropil svěcenů vodů. Zpěváci zazpívali na rozloučenou s domem dojemnou pěsničku. A průvod s mrtvým, kterého nesli na „márách" nejbližší příbuzní, šel do kostela, kde byla za neboštíka sloužena zádušní mše. Po ní šel průvod na hřbitov ke hrobu, v čele šel ministrant s křížem. Při průvodu hráli muzikanté smuteční pochody. Tam vykonal kněz výkrop hrobu svěcenů vodů a obřady. Zpěváci zazpívali píseň na rozloučenou s rodinou a při tom mrtvého spustili do hrobu. Muzikanté zahráli nejaků svatů pěsničku a všichni účastníci pohřbu, jeden podruhém šli a vhodili do hrobu 3 hrsti hliny a požehnali svatým křížem. Tak sa rozloučili s mrtvým. A život jednoho člověka skončil.

Nejbližší příbuzní nosili smutek celý rok. Mužský kroj je jeden, ten sa nemění, je stejný při svaďbě nebo při smutku. Ale smuteční ženský kroj byl takový: na hlavě byla černá šatka se žlutýma kolečkama, to je „barvenica", bílé rukavice, černá kordula a černý fěrtůšek.