Cimbálová muzika LIPINA
Dr. Kachníka 60, 687 51 NIVNICE
tel: +420 607 213 152
email: pavelskyba@quick.cz
Svaďba, jak v Nivnici prvéj bývala
Povídání tetičky Gazdíkové
Chlapci chodili večer k děvčicám „na štrachandu." Zvláštním klepáním na dveřa sa vyvolala dívka ven a ta potom zavolala celú partu chlapcú - galánú do chalupy, do jizby. Potom začal některý z nich sám chodit k děvčici a byli galán s galánkú, jak jsme my, děcka, na nich volaly.
Za nějaký čas, nekdy aj za rok za dva sa rozhodli tito dvá, že sa zeberú. A začaly přípravy na svaďbu.
První přišli rodiče ženicha do domu nevěsty „na námluvy", na domluvu o svaďbě, věnu a ostatních věcách. Když „námluvy" dopadly dobře, mladí šli do „fáry" a byli ženich a nevěsta. Následovaly troje ohlášky. Začalo veliké pilno a shon, protože ke svaďbě mosela by celá chalupa zalíčená, každý kútek čistý, ukluděný. Protože svaďba sa dělala doma. A toho šití. Nevěsta mosela mět nachystané všecko nové. Potřebovala aspoň devatero rukávcú a k tom aj fěrtúškú, protože pokaždé jak šli nekam se ženichem, mosela mět jinší rukávce aj fěrtúšek. Proto každá děvčica jak dorústala, už si vyšívala výšivky, aby ich měla nachystané dopředu. Dubový list, stoly slúpkové, kruhy, hrušky, vězdičky, kříže, oči černé a slůpkové a hlavně bílé oči. Názvú výšivek je víc, toto sú hlavní, ty keré děvčice vyšívaly.
Hned jak šli ženiši do „fáry" už měla děvčica v pravéj ruce opalák, to je šátek složený v ruce a tým opálala, to je znak nevěsty. A pod levú pažú obrus se střapcama. Prvéj bývala úvodnica, dar od ženicha. Na hlavě měla šatku s koncem. Ženich, ten měl rozmarýn za klobůkem.
Potom byla první neděla, první ohláška. Ženich přišél pro nevěstu a šli spolu do kostela, kde farář z kazatelny ohlásil: „Ve stav manželský vstoupiti míní tito snoubenci, jménem ..."
Potom byla druhá neděla a také druhé ohlášky v kostele z kazatelny. V tú nedělu, to je ve druhú ohlášku, chodili ženiši nastrójení volat na svaďbu. Svaďby bývaly veliké, tož bylo choďéní moc. Zvali sa kmocháčci, strýci a tetičky, družice a družbé. Starší a mladší družica, starší a mladší družba, aby si nachystali říkání na svaďbu. Za staršího družbu býl obyčajně biřmovací kmocháček a kmotřenka byla za „širokú."
Potom v sobotu před třetí ohláškú chodili ženiši znovu zvat na svaďbu. Zas po všeckých a na kerých sa zapomělo, protože ti „zapomenutí" by sa velice hněvali. A byla třetí neděla - třetí ohláška v kostele, že kdo by věděl nejakú překážku nech to ohlásí na fáře.
Po třetí ohlášce už sa chystalo na svaďbu. Péklo sa aj z 30-40 kg múky vdolečkú a makovníčkú. Zákusky nebývaly. Celá rodina donésla na svaďbu: Živú slépku, moc vajec, cukr, máslo, tvaroh, mléko.
Svaďby bývaly v úterý nebo ve středu, nekdo aj v sobotu, ale to málokdo. A ženiši měli pilno. Den před svaďbú ráno šli ke svatému přijímání a potom na fáru na katechizmus. Potom nésli okoštovat vdolečky kuchařkám, keré měly pilno s chystáním a škubáním slépek. Večer před svaďbú byla „svíca." Přišli muzikanté, družbé a družice a ostatní hosté. Nevěsta se ženichem sa lůčili se slobodú. K večeři byl guláš a vdolečky s čajem. Nějaké pití také bylo. Pro roby „sladká" a pro chlapů neco „tvrdé." Veselo bylo dlůho do noci.
Ráno ve svadební deň přišli družbé k ženichovi, kde starší družba prosil rodiče o požehnání pro ženicha, to už měl naučené „říkání." Potom sa všeci s muzikantama zavédli k nevěstě. Tam už všeci hosté aj družice nastrójené ve věnečkoch netrpělivě čekali. Starší družica dala rozmarýn staršímu družbovi za klobúk a mladšímu družbovi vonicu kolem klobúka spletenú z různých drobných umělých kvítků a vyšívaný šátek. Nevěsta byla nastrójená celá v novém, v bílém fěrtúšku, rukávce „bílé oči," (to je nejsvátečnější vyšívání), na hlavě bílý věneček se zeleným, obutá v nových „nabiračkách" dala ženichovi vonicu na klobúk, také z umělých kvítků, ale vysoků stojatů. A starší družba zas poprosil rodiče nevěsty o požehnání. Potom vzala nevěsta pod pažu obrus, do pravé ruky opalák, muzikanté zahráli (zvlášť k té příležitosti pomalý) pochod a všichni v průvodě šli do kostela na „zdavky."
Po „zdavkách" sa všeci rozešli dom, převéct sa z parádních šatů do obyčejných nedělových. Kromě ženichů a starší družice, která ostala ve věnečku celý den. Potom sa sešli, chasa aj ostatní hosté u ženicha, kde byl oběd. Když nekerý z hostů sa omeškal nebo nepřišel, tož ženiši moseli pro něho jít a prosit, až na svaďbu šel. Zatím kuchařky už měly navařené: slepičí polévku s lokšama (s nudlama), uvařené slepičí maso s bílů křenovů omáčků a pečené buchty (v peci při vdolečkách) k tomu. Nad každým jídlem měl mladší družba „říkání". Druhý chod jídla byl za chvíli. Zelé s pečeným masem a chléb. A zas „říkání". Potom přišli muzikanté, bylo zpěvu, veselosti a pití až sa chalupa otřásala. Navečer sa všeci vydali k nevěstě na večeřu. Tam už byl nachystaný „koláč", starší družba ho donesl a měl nad ním „říkání". „Koláč" byl upečený v peci na velikém kastrole asi 60 cm širokém s dírou asi 10 cm širokou uprostřed do které se dávaly peníze. Byl polétý polevou ozdobený cukrovýma růžičkama. Kolem něho byl upletený věnec z krušpánku a papírové mašle. Koláč byl položený na veliků misu. Družba ho položil na stůl před nevěstu, která vždycky seděla v kůtě. A začala večeřa. Chody jídel byly takové jak u ženicha na obědě. A zas mladší družba měl „říkání" nad každým jídlem. Například: „Polévečko přestaň pálit, by ťa mohli hosté chválit,...". Nad masem: „Haló chaso, nesu maso a k tomu suché trnky, abyste skákali jak srnky!" K večeři byl ještě třetí chod. Právě to maso sekané se sušenýma a uvařenýma trnkama.
Po večeři mladší družba vybíral „do vody". Přes ruku měl položený šátek, který dostal od starší družice. V druhé ruce měl taléřek do kterého vybíral od hostů peníze, které byly pro muzikantů. Starší družica potom měla „říkání" nad koláčem, do kterého sa vybíralo (do té veliké mise pod ním). Při patřičném zpěvu byli vyzváni všichni hosté popořádku. „Hrajte jim hudci, hrajte jim a Vy ženichu neste jí." Potom šli rodiče, sourozenci, dědáček s babičků, kmucháčci, strýci a tetičky, sůsedé a družice. Po každém daru sa zpívalo. „Hrajte jim hudci, hrajte dál, Pán Bůh Vám zaplať za ten dar."
Po skončení zpívání a vybírání starší družica při promluvě vysypala peníze z mise nevěstě do klína. Potom přišlo na řadu „čepení". Družice zazpívali ženichovi: „Pones ženichu obálenku, uděláme Ti z panny ženku." Ženich podal čepec s obáleniců kmotřence a ostatním robkám a ty při zpěvu a humoru nevěstu čepily. Odstrojily věneček, uvázaly narychlo čepec a šatku a už byla z nevěsty mladá žena. Mosely mladů ženu bránit, lebo ju družbé chtěli ženichovi vzít. To potom vyskočila oknem ven, kde ju ženich chytil do náruče. Bylo výskotu a veselí, muzikanté zahráli a tancovalo sa kde sa dalo. Zatím sa mladá žena celá převlékla do jiných rukávec a fěrtůška, přezula střevíce, spravila si čepec a šatku, aby to na hlavě dobře při tanci držalo. Odprosila rodičů a poděkovala za vychování. Už neměla opalák, ale zabalila do něho sklenku se „sladků" pro ženichovu matku. A už muzikanté zahráli „Loučení, loučení, což je to těžká věc, ..." a mladá žena sa védla do domu ženichového. Všeci ju v průvodě vyprovázali. Při vedení nevěsty sa „zatŕhalo". Dva chlapci držali řetaz přes cestu a žádali výkupné od ženicha a nevěsty. Od ženicha - mladého ženáče, šli do hospody na muziku. Mladí ženáči potom přišli za něma také. Tancovalo sa dlůho do noci.
Na druhý den byly ještě nekde popravky po svaďbě. Zas sa zešli hosté a jedlo sa, co zbylo ze svaďby. Odpoledňa mladí manželé roznášali vdolečky a kus koláča kmucháčkom a starší družici.