1. Kdo to na mňa žaluje, kdo to na mňa žaluje, [: kdo to na mňa svědčí, kdo to na mňa svedčí. :] 2. [: Že jsem zabil jeleňa, :] [: nad Korytnú v seči. :] 3. [: Nezabil jsem jeleňa, :] [: zabil jsem já laňku. :] 4. [: A co sem sa naseděl, :] [: v tom ostrožském zámku. :]
Varianty: S2 217 (233); BP 64 (161); Bart. Jan. 555 (1065); Koll. I 347 (42); S. n. p. II5 280 (548); Sl. Sp. I 83 (227); ib. III 135 (396); Myjava 338; Č. L. XVIII. 268. Vzdálenější obdobu srov. Koželuha 53 (62). První část písně (sl. 1.—2.) se drží celkem pevně v různých variantech, které se odchylují hlavně v lokalisaci. Bart. Jan.: „že jsem zabił jeľena v téj Turanskéj seči“; Bart. 1882 lokalisuje píseň k „Břeclavskému zámku“; S2: „v Bolehradské seči“; Myjava: v dobrovodskej s., tak také Sl. Sp. III; Č. L. v chocholanskej s.; Sl. Sp. jen všeobecně: „v zelenej uboci“. S tímto var. se nejvíce shoduje tekst S. n. p. Ani v závěrech není rozdílů podstatnějších. Var. Koll., Sl. Sp., S. n. p., Myjava, Č. L., S2, Bart. 1882 vypravují, že obviněný zabil laň. Je tu patrně reminiscence na přísné tresty stíhající právě zabití laně, ale snad také míní zavraždění dívky. Tím by se tato stručná píseň baladického rázu blížila skladbám o zavražděných milenkách; v oněch písních se často naznačuje eufemisticky, že obviněný „zabil holubičku“ atd. Srovn. Kladské písničky 145 (21). Var. Bart. Jan. má závěr oslabený:
Nezabił sem, nezabił, enom sem poranil, enom sem mu šabľenku do bočenka vraził.
Komposičně dokonalejší jsou závěry ostatní zachovávající — jako tekst Tomkův — učinnou gradaci motivu.