[ Zpěvníky ] [ Obsah ] [ Rejstřík ] [ Na začátek ] 
1. Vyletěla lašťovička z bánovského kostelíčka, z bánovského kostelíčka. 2. Vyletěla z hory, z doly, [: mojej miléj do komory. :] 3. A z komory do maštaly, [: mezi štyri koně vrané. :] 4. Koníčky sa potrhali, [: švarné děvče zašlapali. :]
Varianty: Erb2 498 (44); Holas IV 15 (13); BNP 2 (2 a); ib. 431 (751); Bart. Jan. 21 (21) sfa 3—5; ib. 111 (138); 912 (1741); Peck 24 (62); ib. 43 (114); Černík 197 (300); S. n. p. II4 162 (181); 165 (188); Sl. Sp. III 47 (128); ib. II 65 (171); Čel III 74 (22); KPTr 22 (44); ČL XVIII 243; Geryk 25 (43); Mišík 99 (244).
Jádro písně tvoří drobný námět rázu baladického o dívce, kterou pošlapali koně. Verše, líčící neštěstí, jsou ve všech variantech málo odchylné; proto je zajímavé sledovati po stránce komposiční exposice a závěry, neboť v nich se projevuje umění skladatelů, pokud totiž dovedli dáti společnému motivu základnímu osobitý rámec. Česká verse Erbenova se počíná verši: „Co sedláci, co děláte? Pole máte, nevoráte.“ K této apostrofě jsou připojeny verše: „Měl jsem jednu voraninu, sil jsem na ní rozmarinu.“ (Rozmarína nevzešla, milá odešla do maštale atd.) S var. Erb. se úplně shoduje jihočeský tekst Holasův, z moravských se řadí do této skupiny Peck 43, KPTr 22, Bart. Jan. 111 (138) a patrně také neúplný var. BNP 431. Ze slovenských sem patří var. Gérykův a nedokončený var. Sl. Sp. III 47 (128).
Tekst Tomkův (jakož i druhý var., otištěný v Tomkově sbírce jako čís. 52) patří do skupiny variantů, které v exposici rozmanitě obměňují verše: „Vyletěla vlašťovička“ atd. (Přiletěla do komory, z komory do maštale mezi koně vrané atd.) Toho rázu jsou var. Bart. Jan. 912, Peck 24, S. n. p. 162, patrně také neúplný var. Černíkův a var. ČL XVIII, kterýžto var. (ze sbírky Holubyho) pěkně provedl antithesi holubenka — pošlapaná dívka. Tuto skupinu pokládám za umělecky nejlepší zpracování motivu: je stručné, hutné, prostě rozvíjí úvodní obraz a souladně jej přičleňuje k jádru písně. Ojedinělý je var. Čel. počínající se prostě verši: „Mám já doma štere koně“ atd. Var. BNP 2 (2 a) spojil motiv o dívce pošlapané koni s baladou o milenci, který zabil svou dívku. Kontaminaci usnadnil právě obraz holubičky. Je to spojení zcela neorganické, ba nesmyslné; v úvodě se vypravuje, že milý zastřelil holubičku — dívku, kdežto sfa 4. líčí, že holubička vletěla do maštale mezi vrané koně atd. Umělecky slabý jest také rozvleklý úvod ve var. Bart. Jan. 21, jemuž se velmi blíží var. S. n. p. 165. Samostatný úvod má var. Sl. Sp. II.
Pokud jde o závěr, stojí nejvýše prosté, úsečné zakončení, které si zachoval také tekst Tomkův a jiné var. na př.: S. n. p. 162, ČL a z části S. n. p. 165. Erbenova verse poněkud rozvlekle popisuje zranění. S ní se shodují var. Holasův a Peck 43. Srovn. též Bart. Jan. 21. Některé varianty připojují na konci — bez jakékoliv souvislosti — jiné písně nebo zlomky písní. Tak var. Čel., připojil píseň pijáckou, Peck 24 jinou píseň, která nepřihlíží k předcházejícímu tekstu a končí se verši: „A mne bolí má hlavěnka, pobila mne má maměnka“. Zcela nevhodný je závěr var. Gerykova, který ruší baladickou náladu verši z burleskní písně o svedené dívce:
[Chojce račiej pre tú babu,] ona vám dá lepšú radu. [Zacňe baba hovorici:] „Buješ mac čo kolísaci.“
Úryvek tohoto znění — po stránce obsahové ještě drsnější — podává var. Mišíkův. Obdobné závěry srovn. též v jiných písních, na př. Erb2 184 (346); R 13 (34).
![Vyletěla laštovička [Dr. Ferdinand Tomek: SLOVENSKÉ PÍSNĚ Z UHERSKOBRODSKA]](m003.gif)