1. Ach, mamičko moja, já nemožu spávat, chodijú mládenci pod okénko stávat, oni na mňa volajú, pokoja mně nedajú. 2. Ach, ceruško moja, uhovíme tomu, přistavíme lůžko, jedno ke druhému, budem spolu spávávat, nebudem sa bávávat. 3. Ach, ceruško moja, ty si eště mladá, tobě není muža, eště zapotřeba. Ach, mamičko, ach já už, já chcu vědět, co je muž. 4. Ach, mamičko moja, přes kerchov chodíte, mnoho-li takových hrobů uvidíte, co takové ženy mřú, co sa skoro vdávajú.
Tekst Tomkův podává zkrácené, ale v jádře málo odchylné znění písně BNP 112 (158). Srovn. též Mišík 36 (94); mnohem obšírnější var. ČL XVIII 341 (65), ale slohy, o něž jde, jsou blízké var. Tomkovu; Sl. Sp. I. 185 (495); II 139 (377); 198 (531); J. Kabelík, Časop. Mat. mor., roč. 50, str. 621; ČL VIII 341 (65). Jiný var. BNP 112 (159) obsahující obměněné sl. 1, 3, 4 tekstu Tomkova, připojil k této osnově vtipný dialog známý z jiné souvislosti. Dívka totiž žertem hrozí, že se promění v divokou káni, uletí na uherskou stranu a přece se vdá, nebo se udělá „malú vevérečkú“ a uteče z duba na jedličku; jako malá myšička uteče a vdá se. Matka zase odnovídá, že káni sestřelí kuší, sekyrkou podetne veverce dub i jedličku, na myšku pošle kočku. Tento řetězec žertovných proměn přešel do této písně z jiné samostatné skladby, obsahující dialog mezi milenci. Srovn. S2 691 (808); ČL I. 489; Mišík 47 (123); Sl. Sp. III 165 (487); S. .n. p. II5 377 (713); S. n. p. II5 59 (126); Koll. II 39 (53).
![Ach, mamičko moja [Dr. Ferdinand Tomek: SLOVENSKÉ PÍSNĚ Z UHERSKOBRODSKA]](m022.gif)