1. Kněz po hrázi jede, divča šaty pere, [: hoďa knížku na stoličku, :] k děvčati sa bere, k děvčati sa bere. 2. K děvčátku hovoří: to nikdo nepoví, [: nepovídaj, švarné děvče, :] [: já su kněz takový. :] 3. Dyž si kněz takový, říkaj: Pater noster, [: nemiluj ty švarných děvčat, :] [: opatruj si kostel. :] 4. Kupím ti střevíce, za čtyry tisíce. [: abys měla v čem chodívat :] [: v nedělu k muzice. :] 5. Kúpím já ti šátek, za jeden dukátek, [: abys měla v čem chodívat :] [: v nedělu ve svátek. :]
Tekst Tomkův se nejvíce shoduje se slovenským var. v ČL VIII 339 (56), jemuž však chybějí sl. 4—5 var. Tomkova. Srovn. J. Kabelík, Časop. Mat. mor., roč. 50, str. 622. Ostatně tyto slohy pokládám za pozdější, rozvleklý přídavek k písni, která je v podstatě ukončena sl. 3. V těchto dvou var. je anekdota podána v malém rámci dějovém, který se dobře hodí k epigramatické pointě ve sloze 3. Tato sl. došla všeobecné obliby a vyskytuje se jako samostatný popěvek i tam, kde se na sl. 1—2 zapomnělo. Srovn. Koll. 198 (11); Myjava 346. Var. Erb.2 385 (3) a Holas I. 207 (337) přičlenily sohu 3 k monologu „pátera Františkána“. Pokud jde o říznost a komposiční obratnost třeba však dáti přednost var. Tomkovu, ČL a var. slovenským: Sl. Sp. II 96 (261); III 68 (188); 85 (240). Všecka tato skládání se řadí k posměšným anekdotám o kněžích a mniších, které krouží lidovým podáním všech národů evropských. Je známo, že tam namnoze pronikly ze sbírek středověkých povídek, facetií a jiných sbírek literárních.