1. Hore ňú, dole ňú bošáckú dolinú,
dyž mňa nezabili, už mňa nezabijú.
2. Zabije mňa kdosi, lebo já kohosi,
lebo sa mňa kdosi do vůle naprosí.
3. Dyž mňa nezabili na vojně vojáci,
už mňa nezabijú v Korytnéj hajdáci.
59) Hoře ňú, dole ňú…
Jádrem písně jsou verše, v nichž odvážný šohaj sebevědomě prohlašuje, že se nebojí. Ve var. Tomkově tvoří sl. 1. úvod. Druhá sl. var. Tom. je doslovně shodná se Sl. Sp. II 28 (63); tvoří tam úvod písně, která aspoň obsahem se řadí k našemu tekstu. Sl. 3. má blízké obdoby v různých písních. Srovn. BNP 160 (239):
Keď mňa nezabili mezi dvoma járky,
už mňa nezabijú u mojéj galánky.
Keď mňa nezabili mezi dvoma, troma,
už mňa nezabijú, galánečko moja.
Srovn. Medvecký, Detva 311 (sl. 2); BNP 165 (249); Koželuha 34 (36). K sl. 2. var. Tomkova srovn. Sl. Sp. II 142 (385); 120 (329). Jako vzdálenější obdobu lze uvésti skupinu písní líčících dialog mezi milenci: milý utěšuje dívku, že se nebojí, poněvadž má dobrou šavli. Var. Vyhlídal 124; BNP 165 (247); (248); Peck 42 (111); S. m. p. II5 247 (477); ib. 344 (658); Černík 51 (51); 156 (230); Koželuha 56 (66); Sl. Sp. II 89 (245); II 208 (559); III 16 (35); 76 (211); srovn. III 103 (291).