[ Zpěvníky ] [ Obsah ] [ Rejstřík ] [ Na začátek ] 
1. Poslyšte mile, co chcu zpívati, vám téjto chvíle vypravovati, co sa kdysi stalo, povím vám krátce, k věčnéj památce, k věčnéj památce. 2. Vizte jen málo, byl jest pobožný mládenec jeden, bohatý, možný, Teofil on sa zval, jenž sa Boha bál, jej ctil, miloval.
Z duchovních písní obsahu legendárního, které se zpívávaly při svatbách, zasluhuje zmínky starobylé skládání, jehož první dvě slohy podává tekst Tomkův. Jest to píseň o mládenci Theofilovi. Jul. Feifalik ve své studii „Untersuchungen über altböhmische Vers- und Reimkunst (Sitzungsberichte d. Kais. Akad. Wien 1862 XXXIX, str. 281) otiskl první slohu a připojil prosaický obsah. Píseň byla u nás velmi oblíbena, jak dokazují četné zmínky. V Čes. Lidu IX 443 podal Kl. Čermák zprávu o sborníku špalíčkových písní z Čáslavě, v němž se také vyskytuje píseň „o Teofilovi mládenci, na jehož svatbě anjel Rafael byl“ atd. Vytištěno v kutnohorské tiskárně Jiřího Kyncla r. 1741. V Čes. Lidu X 437 B. Spiess uvedl, že píseň „Poslyšte nyní, křesťané milí“ se zpívá jako „o Teofilovi“. V Čes. L. XI 452 otiskl prof. Č. Zíbrt sbírku skládání ze začátku stol. XVIII. Na str. 455 zaznamenal, že žertovné skládání „0 pivu“ se zpívalo „jako o Teofilovi“. Také Kamarýt, Čes. nár. duchov. pís. II 166 poznamenal: „Při vesnických svatbách, dřív než po hodování jiné obyčeje a veselosti počnou, zpívají píseň velmi dlouhou „O jednom mládenci Theofilovi, na jehožto svatbě anděl Rafael byl a kterak od něho zase k rozkošem Božským jsa pozván, tři sta padesát let tam jest byl“ atd.
Rozbor této látky podal Reinhold Kohler, Kleinere Schriften II 224, ukázav mimo jiné, že myšlenkovým jádrem těchto visí jsou slova žalmistova: „Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší a bdění noční.“ (90, 4.). Na obměny tohoto námětu v špalíčkovém skládání o dceři uherského komandanta jsem upozornil v Národop. věstn. českoslov. V. 50 nsl. (Z lid. písní, které zpracovaly látku, upozorňuji na versi slovinskou, Štrekelj, Slov. nar. pesmi I. 348 nsl. č. 306—309.).
Varianty písně o Theiofilovi, mimo uvedenou zprávu Feifalikovu srovn. Zíbrt, Bibl. přehled 17; Slavnosti a obyčeje lidové z Moravy 61 (jen 2 slohy); Národop. výstavka v Troubsku 52. Kromě toho mám ve své sbírce tři teksty špalíčkové a poněvadž se tato dlouhá skladba obyčejně uvádí jen začátečními verši, soudím, že je třeba otisknouti tekst úplný.
Špalíčkový tekst, který tuto podávám, má prostý název „Píseň duchovní“. Tiskem AI. Landfrasa v Jindřichově Hradci 1855. (Titulní dřevoryt: Lilie s písmeny IHS uprostřed.) Zpívá se jako: „Ach potěšení mé roztomilé“. [Druhý tekst špalíčkový je sice starší, ale bez roku, bez místa a je neúplný. Titulní list týž a také označení nápěvu je stejné jako v Landfrasově tisku.] Třetí tisk je Škarniclův (Skalice) z r. 1879. Srovnává se s tiskem Landfrasovým. (Za opis děkuji sl. A. Gašparíkové.)
Podávám přepis nynějším pravopisem, zachovávaje jazyk tisku beze změny.
1. Poslyšte mile, co chci zpívati, vám této chvíle vypravovati; co se někdy stalo, povím vám krátce k věčné památce, pozorujtež málo. 2. Byl jest pobožný mládenec jeden, bohatý, možný, Theofil jménem, v Englickém království, jenž se Boha bál, jej ctil, miloval, majíc statků množství. 3. Tomu jest byla panna milostná, spanilá, milá, krásná i ctnostná, za choť zasnoubená: Když ji měl míti, sobě pojíti svatba je strojená. 4. On pak čítaje v zákoně Páně, často bývaje i v Božím chrámě, prosil Boha svého: by Boží anjel svátý Rafael byl na svatbě jeho. 5. Aby jej chránil s nevěstou jeho, ostříhal, bránil od ďábla zlého i od oukladův jeho: jako svatého, Bohu milého, Tobiáše ctného. 6. Když jest nastal den té jeho svatby, vyšel ze zámku ven mládenec svatý z vnuknutí Božího: Modlil se tajně vždy jednostejně vzýval Boha svého. 7. Pomodlivši se ohlíd se za se a hned v tom čase to jest stalo se, že anjel Rafael jakožto krásný mládenec jasný na pěkném koni jel. 8. On vida jeho krásnou osobu, ač pak neznal ho, však hned v tu dobu prosil jeho mile, aby jel k němu, žádostivému, na svatbu té chvíle. 9. Řekl boží anjel: ,Poněvadž žádáš, abych k tobě jel, toho vždy hledáš, chci tak učiniti a na tvou žádost i pro tvou radost tvým hostem býti.‘ 10. Když k němu přijel, kůň opatřili, všech*) boží anjel, kdež hosti byli, na ně mile vzezřel, řečí svou sladkou, líbeznou, krásnou srdce jich prorážel.
11. Divili jsou se patříc na něho, tázati však se, kdo by byl, jeho z nichž žádný nesměli; neb jeho jasnou tvář velmi krásnou býti jsou viděli. 12. I hodovali jsou s bázní tejden a rozmlouvali spolu každý den, že něco nového Bůh ukázati, chce vykonati skrze muže tak ctného. 13. Po té svatbě hned ženicha anjel v soukromí odved to mu pověděl: Chval Boha věčného, neb k tvé žádosti poslal z milosti mne anjela svého. 14. Já, že jsem anjel, se ti zjevuji, kterýž Rafael zajistě sluji, poněvadž mne na své svatbě chtěl míti, mám oznámiti k velké radosti tvé: 15. Že svatbu u nás, veselí hojný, máme každý čas hody důstojný, nevýmluvnou radost; rozkoš s Bohem svým, Kristem Pánem ctným nade všecku žádost. 16. Protož tebe k nám zůvi po třech dnech, neb tvou žádost znám, všeho zde zanech a přijď na to místo, kde jsi nalez mne, tu státi koně vynajdeš zajisto. 17. Vsednouc na něho jeď s ochotností, nebo od něho s velkou radostí máš donešen býti, rozkoše božské, sladké, nebeské s námi okusiti. 18. V tom boží anjel, když s ženichem se rozžehnal odjel odtud pryč zase. Ženich Boha svého jest zveleboval a oslavoval svaté jméno jeho. 19. Potom třetí den Theofil ženich vyšel z zámku ven a nepožehnal svých; našel koně toho, když se modlíval, hned neprodlíval, vsed jest na něho. 20. Dost dlouho na něm s pospícháním jel, až jest s tím koněm radostně přijel na pole překrásné: na něm kvítečko, jasné slunečko stkvělo se jest jasně. 21. Přišel jest k bráně veliké zlaté, když anjel Páně ihned chvíle té v cestu jemu vyšel. On slezši dolů s anjelem spolu před městem pěšky šel. 22. Řekl mu anjel: ,Chceš-li sem v jíti, abys to věděl, máš obuv zouti.‘ Kterýž s ochotností zůl se, bosí šel, do města jest všel s bázní, poctivostí. 23. I nemohl se jest nadiviti města okrase, kteráž se třpytí, v něm všecko od zlata; tak slavný, krásný, kunštovný palác v okamžení našel. 24. Kdež majestátně Syn Boží seděl a v své podstatě nad slunce se skvěl, jemuž se anjele slavně klaněli a čest zpívali slavně a vesele. 25. Potom se dalo krásné zpívání, odkudž nastalo nové plesání; však radost největší, vidění Krista rozkoš přečistá byla chuť nejsladší. 26. I hned té chvíle řek mu Kristus Pán řka: ,Theofile, ač jest tobě k nám dáno sem přijíti, však jsa smrtelný neb porušitelný, nemůžeš zde býti.‘ 27. Ale Theofil pro velikou sladkost, zapomněl jest byl na svět pro radost, když jest uslyšel to, že má zas jíti, počal kvíleti a řka s pláčem takto: 28. „Ej, jak jsou milí tvoji stánkové, jak ušlechtilí tvojí příbytkové, o Pane, králi můj! Nechť zde zůstávám, chválu ti vzdávám, nejmenší sluha tvůj!“ 29. Řekl Kristus Pán: ,Nemůž to býti, musíš v světě tam nejprv umříti; sem se dostati máš, když v nábožnosti, v boží milosti do konce setrváš!‘ 30. I hned anjel ten, jenž tam ved jeho, vyprovodil ven odtud smutného. Laskavě ho těšil, že má umříti, brzy k nim vjíti, jen aby pospíšil. 31. Theofil pak hned obuv se zase na ten kůň jest vsed, v nedlouhém čase, odkudž byl odjel, kdežto se jest byl Bohu rád modlil, na místo přijel. 32. S koně jest ssedl a pustil pryč jej, k zámku pohlédl, zdál se mu jinej; však hor položení šetře, k vratům šel, vrátného našel, dal mu pozdravení. 33. Ptal se vesele jej, co dělají jeho přátelé, kterak se mají, kteréž mu jmenoval; on pak je, že z nich nižádných živých, pravil, nikdy neznal. 34. Řekl mu Theofil: „Však jsem já váš pán, nedávno jsem byl odtud vyšel sám!“ Vrátný odpověděl: ,Mámeť my svého pána jiného, bloudíš, abys věděl!‘ 35. Dosti dlouho se spolu hádali, až se před jeho pána dostali. Tu Theofil, pořád vypravil, v jakých byl místech krásných, což pán poslouchal rád. 36. Řekl jest pán: „ „Ach, však psáno máme v pamětních knihách svých to čítáme, že se poděl někam od nevěsty pán Theofil jest sám, žádný nevěděl kam.“ “ 37. Kázal, aby čtli v starých knihách mu, v kterých nalezli, že bylo tomu tři sta padesát let. A tak v tom čase jiný lid zase povstal jest byl na svět. 38. Theofilovi tak se zdálo, jak v té rozkoši pobyl jest málo. Za jistou věc tvrdil, jen hodinčičku, malou chvílčičku v té radosti dobyl. 39. Řekl pán: ,Jak se to s vámi dělo, z vůle Boží se to všecko stalo. Prosmež Krista Pána ať nám od něho ta radost jeho jest na věky dána!‘ 40. Potom pak k stolu pořád sedali a když jsou spolu jísti počali, pak pokrmův časných pojed Theofil, ošedivěl byl jsa bílý jak sníh. 41. Theofil znaje, že má umříti, hned nemeškaje kázal přijíti k sobě knězi ctnému; svátosti svého Krista milého přijal děkujíc mu. 42. A tak dokonal život v svatosti, pobožně skonal v boží milosti. Jeho svatou duši anjele vzali lidé schovali tělo jakož sluší. 43. O Jezu Kriste, králi, pane náš, kterýž zajisté slávu věčnou máš, dej se smilovati, světských marností, hříšných žádostí následovati.
Pozn. Sloha 28 připomíná píseň J. Augusty. Srovn. Evan, kancionál. Vyd. II. r. 1889 str. 315.
![Poslyšte mile, co chcu zpívati [Dr. Ferdinand Tomek: SLOVENSKÉ PÍSNĚ Z UHERSKOBRODSKA]](m083.png)