1. Lúto ti, Maruško, ej, lúto ti to bude,
až tvoja mamička, ej, na trávěnku půjde.
2. Na trávěnku půjde, ej, zarosená bude,
lúto ti, Maruško, ej, lúto ti to bude.
105) Lúto, ti, Maruško, lúto ti bude…
Var. Bart. Jan. 478 (901), kdež obě slohy var. Tomkova tvoří závěr. Avšak i jako samostatná píseň se tyto slohy dohře uplatňují. Dcera si připomíná, že po jejím odchodu z domova značná část těžké práce v hospodářství připadne opět matce. Proto také v slovenském variantu písně o dceři daleko provdané (SbMS IIi 98 č. 32; srovn. výše č. 39) naříká matka:
Ve mi nedoveziaš [: ale mi odveziaš :] z poľa robotnicu
a z domu prädlicu premilú džiavšicu.