1. Ideme, ideme, chodníčka nevíme,
dobří lude vijá, oni nám povijá.
2. Tam u těch Gazdíků červený pěkný stůl,
tam bude, Maruško, tam bude nocleh tvůj.
3. Zažíhaj, zažíhaj, lebo ohňa nemáš?
lebo sa můj milý, lebo na mna hněváš?
4. Zažíhaj, zažíhaj, rozfukuj ohníček,
nech sa nám osvítí před vaši chodníček.
107) Ideme, ideme, chodníčku nevíme…
Jádrem popěvku je právě sl. 1., která se v různé souvislosti, buď o sobě nebo na začátku nebo jinde v tekstu hojně vyskytuje v svatebních písních.
Varianty: S2 457 (632); BP 30 (80); BNP 262 (429); Bart. Jan. 438 (816); 468 (875); Koll. I 239 (34); Čel. II 50 (6); Bartoš, Moravs. svatba 67; Václavek, Valašská svatba 25; Sl. Sp. I 187 (501); Sl. Sp. III. 166 (489); Slov. Pohľ. XVIII 366; Sl. Pohľ. XVI 307; XV 562; Ces. Lid V 258; Sb Museál. slovens. spoloč. III 23 (3).