125. Idze slunečko hore…

1. Idze slunečko hore, tam hore pod polodně.

2. Idze slunečko k horám, dávno na tebia volám.

3. Dávno na tebia húkám, abys išlo len k lúkám.

Var. S2 557 (751). Také tento var. má ony verše půvabně prosté, které zachoval var. Tomkův:

„K lúkám, slunečko, k lúkám, dávno na tebja kúkám.“

Jest to zároveň doklad duševní úrovně, která umožňuje zosobňování přírody — zjev známý též z duševního života dětského.