zobraz melodii

140. Čo som ci urobila…

1. Čo som ci urobila, že sa na mňa tak hněváš,
 před ludzmi mňa ohováráš, že ty mňa len zanecháš.

2. To sa može lehko stat, že ca možem zanechat,
 ale ci to lúto bude, kedz já budem s inú stát.

3. Kedz bolo jí veselí, mládeneček v okně stál,
 od velikéj, tuhéj lásky, na mamičku zavolal:

4. Ach mamičko, mamko má, poidzte sa len podzievat,
 jak mňa nemá srdco bolet, kedz ju vidím s inším stát.

5. Pošlice pre maliera, niech mi ju vymaluje,
 niech sa ve mně mé srdečko od lútosti němine.

6. A malier nechcel prijíc, mládenec mosel umric,
 od žalosti, od lútosti mosel brzo zem hnojíc.

7. Kedz bolo po veselí, išla ona pre vodu,
 položila ona putny dolu, išla k milého hrobu.

8. Chodz od hrobu mojého, poslúchaj muža svého,
 a já mosím tuto ležac a čekac dňa súdného.

140) Čo som ci urobila…

Písně o nešťastných milencích jsou v lidovém podání všech národů zastoupeny nejčetněji a je přirozené, že se tento nevyčerpatelný námět zpracovává namnoze samostatně. Tato píseň patrně vznikla na území československém v době poměrně nedávné, ale nevylučuji možnosti, že vzešla z nějakého skládání špalíčkového. Zápis Tomkův se jen nepatrně liší od tekstu v ČL XIII 70, který je zase doslovně shodný s tekstem ČL XVII 469. Do této skupiny řadím též var. Bart. Jan. 8 (7), Myjava 335, Sl. Sp. II 11 (14), ČL VIII 339 (53) a SbMS lI1 126 (9). Všecky tyto teksty mají na začátku dialog mezi milenci (sl. 1—2) a důsledky roztržky líčí dále tak jako var. Tomkův (sl. 3). Var. ČL VIII dokonce před dialogem klade ještě úvodní verše:

Ach Javorník, Javorník! Pod Javorníček chodník;
už sa nám dievča vydalo, kde my budeme chodit?

Tyto verše jsou patrně z nějaké písně svatební a byly jen mechanicky připojeny. Jiné varianty, totiž S2 349 (482), Bart. Jan. 8 (6), a Mišík 67 (164) počínají přímo epickým úvodem. Srovn. S2:

Šla milá na zdávání, šohajek v okně stál,
od veliké žalosti na maměnku volal.

Po stránce umělecké lze tekst Tomkův zařaditi mezi varianty dobré. Nejslabší je tekst z Myjavy, jehož závěr je zmatený a kromě toho jako předposlední (7.) slohu vložil popěvek:

Láska, láska, Bože, láska! Kde že hu ten svet bere?
Na horách sa jéj nerodí, v poli nikdo neseje!

(Srovn. Šafařík II 110; Koll. I 84 č. 8; Sl. Sp. I 3 č. 8; S2 229 č. 254 atd.)

Var. Sl. Sp. II je fragment, jehož 3 slohy se shodují s ostatními teksty oné skupiny. Var. Mišíkův v závěru zdůrazňuje příčinu neštěstí:

Mi še radzi vidzeli, pobrac še nam ňedali;
pre tebe mňe, moja míla, pre tebe pohrebaľi.

Var. slovenský Sl. Sp. III 207 (581) se začátkem podobá písním typu E2 446 (328); var. Sl. Sp. II 136 (369) jádro motivu jen naznačuje. Tekst český zapsaný na Bechyňsku (ČL XVIII 101) se svým rázem blíží skládáním špalíčkovým:

Šla má milá, šla na špacír, Pepíček stál u okna,
volal na svou panimámu, aby drobet k němu šla:

Panímámo rozmilá vy ste toho příčina,
jak mně nemá srdce bolet, když ji vidím s jinčíma!

Dojděte mně pro malíře, aby mně ji vymaloval;
až mně bude srdce bolet, bych se na ni podíval.

Malíř nechce ke mně jít, já musím se světa jít,
skrz jedno ženské stvoření svůj mladý věk tak zkrátit.

Variant, ostatně velmi prosaický, vynechává závěr, v němž je důležitý motiv: po svatbě jde mladá žena na hrob svého bývalého milence, ale hlas z hrobu ji posílá domů, k muži. Tento starý rys se zachoval v četných variantech moravských a slovenských.

zobraz text