1. Dyž sem já šla z kostela,
šohaj na mňa volál,
že by sa ňa malučko
enom neco optál.
Pýtal sa ňa lesti k nám
mohl by přít večér sám
a já sem mu pravila,
aby doma ostál.
2. Dyž sem já šel z kostela,
milá za mnú vyšla,
abych přišél večér k ním,
že už néni pyšná.
A já na to: Má milá,
darmo bys ňa mámila,
já už sem si namlúvil
děvčicu jak višňa.
________________________________
Josef Bartek (1904-1985)