Zpět na: Úvod
Dál na: Tomáš Jiří Trtek

Nivnice

patří k několika největším obcím okresu Uherské Hradiště. Má více než tři tisíce obyvatel a přes tisíc popisných čísel. První historická zpráva o Nivnici pochází z roku 1261. Je jí darovací listina, kterou brumovský purkrabí pan Smil ze Střílek daroval Nivnici spolu s jinými osadami cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. Tak se Nivnice, do té doby majetek královský (Přemysl Otakar II.), stala majetkem církevním. Od té doby změnila několikero pánů, mezi nimiž byli držiteli této obce mimo jiné Jan Kuna z Kunštátu, Hynek s Blíživa, pánové z Kunovic, po bělohorské porážce pak Lichtenštejnové. Ve svých dávných dějinách trpěla Nivnice četnými nájezdy Tatarů, Uhrů, Kuruců a byla několikrát zničena, například ohněm v roce 1663.

Nivnice v panoramatickém pohledu z návrší 'Húrka'

Nivnice v panoramatickém pohledu z návrší "Húrka"
(foto J. Bruník, asi 70.-80. léta XX. století)

 

Podle některých pramenů se v Nivnici 28. března 1592 narodil velký pedagog a myslitel Jan Amos Komenský. Nejvýznamnější z těchto pramenů jsou ty, které podal sám Komenský, když se v četných listech a knihách svými podpisy (Nivanus, Nivnicensis) hlásil k Nivnici jako ke svému rodišti.

Nivnice má dlouhou historickou a kulturní tradici. Z roku 1615 například pochází první historická zpráva o nivnické škole, kterou zde založila Jednota bratrská. Některé prameny uvádějí, že v Nivnici byla škola už před tímto datem, snad už v době mládí Komenského.

V 19. století, v období obrozeneckých a buditelských snah, žila Nivnice bohatým národním životem. Kvetla spolková činnost, přirozené hudební nadání Nivničanů se rozvíjelo v lidových muzikách a pod vedením nivnických kantorů dokonce i ve sborovém zpěvu. Vlastenecké, kulturní a vzdělávací snahy vyvrcholily v roce 1899 výstavbou nové školní budovy (dnešní "dolní" škola). Významná činnost osvětová a vzdělavatelská byla soustředěna v knihovně J.A. Komenského, kterou založil nivnický rodák, profesor a později také rektor Karlovy univerzity v Praze ThDr. Josef Kachník.

Snahy o vývoj nivnického školství neustaly ani po roce 1918 a v roce 1935 se konečně začalo učit i v nové měšťanské škole (tzv. "horní" škola), která dnes nese jméno J.A. Komenského. Bohatou spolkovou, divadelní a jinou činnost přetrhla německá okupace a po dvou letech poválečné svobody pak únorový puč v roce 1948. Z někdejších dvou dechových hudeb - "staré" a "mladé" (označení vyplývá z doby vzniku těchto kapel) - přežila jen jedna ("mladí"), která pečuje o rozvoj hudebního nadání mladé generace. V minulých letech byl chloubou naší obce smíšený pěvecký sbor vedený Josefem Bartkem, který působil jak při církevních pořadech, tak při různých kulturních akcích a získal četná uznání v soutěžích i ocenění významných hudebních osobností (např. prof. Karla Háby, prof. Josefa Veselky a jiných). Dnes na sborové tradice navazuje chrámový sbor "Schola".

Lidovému umění se věnuje cimbálová muzika "Lipina" a taneční sobor "Nivnica", který v uplynulých letech vystoupil dvakrát také na Mezinárodním folklórním festivalu ve Strážnici. Lipina i Nivnica si vychovávají svůj "dorost" mezi dětmi při základní škole.

Po stránce národopisné patří Nivnice k dolňácké oblasti, kde zejména po stránce krojové tvoří zvláštní skupinu mezi kroji uherskobrodskými. Donedávna se zde nosil bohatý kroj se zajímavými a krásnými gotizujícími výšivkami, které svědčí o starodávném původu. Dnes nosí kroj poměrně běžně už jen starší generace, mladší pouze při slavnostních příležitostech a vystoupení souborů. Z tanců, které tančívali naši předkové, jsou dodnes známy sedlcká, zbojnická, šotyška, skákaná mazurka, nivnický čardáš aj. Z četných zvyků dnes ještě přežívají některé zvyky svatební, dožínky, fašanková a mikulášská obchůzka, šlahačka, ubývá děvčátek s "novým letem" o Smrtné neděli. Ze slovesného bohatství se dochovaly četné pověsti, např. O sedmi bratroch, O nivnických vinohradoch. Nejbohatší část odkazu lidové kultury tvoří písně, z nichž, jak se můžete přesvědčit v tomto zpěvníku, některé jsou přímo melodickými i textovými skvosty. Řada nápěvů dosvědčuje, že některé písně vznikly velmi, velmi dávno ...

Nivnice, která leží na úpatí Bílých Karpat a je snad nejvýchodnějším cípem úrodné dolnomoravské nížiny, bývala v minulosti obcí zemědělskou. Od konce II. světové války, od únorového převratu v roce 1948 a zejména po násilné kolektivizaci zemědělství prošla i naše obec velkými proměnami. Většina zemědělců byla nucena vstoupit do nově vzniklého JZD, část si našla zaměstnání v průmyslu (Uherský Brod, Bojkovice, Zlín, Uherské Hradiště ap.), menší provozovny velkých podniků začaly vznikat i v okolních obcích. V Nivnici pak našla část obyvatel zaměstnání v místní pobočce Fruty (později Sloko, dnes Linea). To všechno hluboce ovlivnilo a zasáhlo někdejší život obce, která dříve žila bohatým životem, vycházejícím z tradičních zvyků spjatých s církevním rokem, ale i s prastarými obyčeji, souvisejícími s každoročním přírodním koloběhem. Dnes opět prochází Nivnice řadou změn. Doufejme, že se v nich neztratí zájem o vzácný odkaz našich předků - o lidové umění.

 

Zpět na: Úvod
Dál na: Tomáš Jiří Trtek


Lipina: Zpěvníky
Společný seznam písniček