Ej, panenka
1. Ej, panenka přemilého Syna nám porodila,
obvinuvši do jesliček nízkých jej položila,
řkouc: Nynej, mé děťátko, nynej, pacholátko,
s ním se těšila, tak mu zpívala.
2. Volek, oslek na něho dýchají, tak mu říkají:
Král náš, pán náš leží mezi námi, tak mu říkají.
Též i jiná hovádka, rozličná ptáčátka jeho chválí, velebí.
3. Protož i my, rozumné stvoření, tak ho vítejme,
jeho slavné narození ctěme i chvalme.
Též Otci nebeskému, na nás laskavému
z darův děkujme a s ním hodujme.
4. Kterýž nám z své veliké milosti toto učinil,
poslal Syna svého z všeliké milosti, aby nás spasil,
jenž hned od narození žádné potěšení
neměl, náš milý Kristus jediný.
5. Kriste, pro Tvé narození slavné Tebe žádáme,
odpusť hříchy, nepravosti naše, kteréž pácháme,
z této pak smrtelnosti přiveď do radosti,
v království věčné, místo bezpečné.